Ukrajinská zpěvačka Džamala (také Jamala) před šesti lety dobyla Evropu s písní 1944 o deportacích krymských Tatarů z rozkazu sovětského vládce Josifa Stalina za druhé světové války. Nyní tato krymskotatarská interpretka musela sama s dětmi opustit svou zemi kvůli válečnému konfliktu, když na Ukrajinu vpadla ruská vojska, píše agentura Reuters.
„Když cizinci přicházejí, přijdou do vašeho domu. Všechny vás zabijí a řeknou: ‚Není to naše vina‘,“ zpívala Džamala v chmurném hitu, se kterým překvapivě v roce 2016 vyhrála jinak optimistickou hudební soutěž Eurovize.
Osmatřicetiletá zpěvačka, vlastním jménem Susana Džamaladinovová, se ukrývala v kyjevském bombovém krytu, než se jí s jejími dvěma dětmi podařilo uprchnout do Turecka. Manžela nechala na Ukrajině bojovat s přibližujícími se ruskými vojsky.
„Manžel mě 24. února vzbudil a řekl mi, že začala válka a že nás napadli Rusové. V tu chvíli jsem byla v šoku. Byla to noční můra,“ vzpomíná z Istanbulu Džamala.
Cesta do bezpečí podle ní nebyla snadná. „Byli jsme v autě a slyšela jsem takový zvuk – bzzz. Před sebou jsme uviděli (raketu),“ popsala perné chvilky zpěvačka a Evropany vyzvala, aby Ukrajinu podpořili.
„Není to jen ukrajinská válka, je to válka proti evropským hodnotám. Myslím si. že jsme v tom všichni společně,“ řekla Reuters.
Džamala svou písní z roku 2016 chtěla uctít památku krymskotatarských obětí stalinské éry. I když v textu songu nebyla zmínka o ruské okupaci Krymu, část ukrajinské veřejnosti píseň chápala i jako protest proti násilnému záboru ukrajinského poloostrova Ruskem na jaře roku 2014. Moskva skladbu tehdy odsoudila jako politickou provokaci.
Deportace, které měly být podle sovětského diktátora Josifa Stalina trestem za údajnou kolaboraci s nacistickým Německem, postihly asi 220.000 krymských Tatarů a příslušníků několika dalších krymských menšin. Většina transportů zamířila do Střední Asie a na Sibiř. Až v roce 1967 byla obvinění vůči občanům tatarské národnosti odvolána a na konci 80. let jim byl povolen návrat do vlasti.
