V srdci Vídně se skrývá přírodní rezervace, kterou by nikdo nečekal. Obří městský hřbitov se změnil v útočiště pro vzácná zvířata i rostliny. Pomáhají vědci, zahradníci i obyčejní návštěvníci.
Na vídeňském Ústředním hřbitově běhají mezi hroby syslové, ptáci i hmyz. A ne náhodou. Vědci, místní správa i dobrovolníci přeměnili místo posledního odpočinku v jeden z nejpozoruhodnějších projektů městské biodiverzity v Evropě.
Největší pozornost poutají evropští křečci, kdysi považovaní za škůdce, dnes na pokraji vyhynutí. Právě zde našli útočiště. V zimě si berou vosk ze svíček jako zdroj tuku, v létě běhají mezi náhrobky a občas se pokoušejí svíčky „ukrást“ a schovat si je do nor.
Hřbitovy jako zelené ostrůvky
Projekt „Biodiverzita na hřbitovech“, vedený biologem Thomasem Filekem, mapuje od roku 2021 druhy žijící ve vídeňských pohřebištích. Jen na Ústředním hřbitově jich napočítali přes 240 – od křečků přes sysly, zelené ropuchy, datly, srnky až po vzácného dudka chocholatého.
Díky spolupráci s veřejností přicházejí tisíce hlášení ročně. Studenti i běžní návštěvníci sledují i méně nápadné živočichy – slimáky, brouky, houbové kolonie nebo ptáky ve stromech. Filek říká: „Když dáte přírodě kousek prostoru, dokáže si ho vzít zpátky.“
Za hrobem roste nový život
Správa hřbitova upravila péči o zeleň. Některé části se nemulčují, jinde zůstává staré dřevo, aby v něm žili brouci. Vznikly louky, ptačí budky i místa pro přirozený rozklad. I při výkopu nových hrobů se konzultuje s biology, aby se nezasáhlo do nor nebo vzácných rostlin.
Na místě se konají komentované procházky a informační panely vysvětlují význam jednotlivých opatření. Návštěvníci se tak dozvědí, proč vypadá některé místo „neposekaně“ – a že je to vlastně záměr.
Filek doufá, že některé části hřbitova se stanou chráněným územím. „Shromáždili jsme dost dat. Víme, co tu žije. Teď je potřeba to chránit,“ říká.
Mrtví odpočívají – ale příroda kolem nich žije překvapivě bohatým životem.
