Sysel Parryův je hlodavec, kterého najdeme na Sibiři, Aljašce a v severní části Kanady. Proto se mu také v angličtině říká “Arctic squirrel”, tedy arktická veverka. Tato drobná zvířátka upadají na osm měsíců do pravého zimního spánku, neboli hibernace. Nyní se ukázalo, že dokáží recyklovat kousky svých vlastních těl, aby zimu přežila.
Syslové Parryovi dokáží přežít kruté zimy s teplotami pod bodem mrazu tak, že se ukryjí a vydrží osm měsíců (od podzimu do jara) bez jídla. Během hibernace se nadechnou jen jednou za minutu a jejich srdce udeří pětkrát za minutu. Každé dva nebo tři týdny se syslové určitým způsobem “oživí” na dobu asi 12 až 24 hodin, kdy jejich tělesná teplota stoupne a zvířata se začnou třást. I během toho ovšem spí a nejí ani nepijí.
Zvířata, která hibernují, žijí dle Sarah Rice, biochemičky z University of Alaska Fairbanks, na pokraji smrti „a my plně nerozumíme tomu, jak to funguje,“ dodává pro ScienceNews.
Nyní mají ovšem vědci lepší představu o tom, co se děje uvnitř těchto živočichů. Přežít během hibernace pomáhají totiž syslům živiny recyklované z rozpadu svalové hmoty, uvádí Rice a její kolegové v Nature Metabolism.
Sarah Rice sledovala sysly v temných, studených komorách, kde jim pravidelně opatrně odebírala krev. Díky tomu mohli vědci pozorovat rozpad svalové hmoty, během něhož se uvolnily sloučeniny obsahující dusík. Sledování toku dusíku v tělech těchto zvířat ukázalo, že si z toho zvířata staví nové aminokyseliny (stavební kameny bílkovin).
Díky tomuto recyklačnímu systému se syslové udržují při životě a také zabraňují toxickým následkům rozpadu svalové hmoty. Dusík by se jinak během hibernace mohl přeměnit na amoniak. Místo toho jsou ale syslové schopni tento dusík začlenit do nových molekul.
Tajemství metabolismu zvířat během hibernace by jednoho dne mohlo pomoci humánní medicíně. Tyto poznatky by se dle vědců daly využít v případech, kde by byl užitečný pomalejší metabolismus, od chirurgie až po dlouhé cesty do vesmíru.
