Bez lithia, kobaltu nebo mědi dnes ve světě nefunguje moderní ekonomika. Tyto suroviny pohánějí elektromobily, větrné turbíny, solární panely i datová centra. Zároveň ale jejich těžba zatěžuje přírodu, vodu i místní komunity. Státy proto řeší složitou rovnici. Jak zajistit dostatek nerostů a přitom nezhoršit ekologické škody ani geopolitické napětí.
Kritické nerosty jsou suroviny, které jsou klíčové pro ekonomiku či bezpečnost státu, ale jejich dodávky jsou nejisté. Každá země má vlastní seznam podle toho, co sama těží a co potřebuje. Nejčastěji na něm figurují měď, lithium, nikl, kobalt, grafit a vzácné zeminy. Bez nich se neobejde energetika, obrana ani výroba čipů.
Vzácné zeminy tvoří skupinu sedmnácti prvků včetně neodymu, lanthanu či yttria. Navzdory názvu nejsou extrémně vzácné. Problém je jejich nízká koncentrace v horninách a složité zpracování. Neodym je zásadní pro magnety v elektromobilech a větrných elektrárnách, lanthan pro dobíjecí baterie, yttrium pro lasery v medicíně a komunikacích.
Critical minerals security
— Jack Prandelli (@jackprandelli) January 2, 2026
China, EU, and US all have massive vulnerabilities!
Shared core (dark center): Copper, Nickel, Cobalt, Graphite, Lithium, Rare Earths, Fluorspar, Tungsten vital for batteries, EVs, renewables & tech.
China (red): Dominates processing 100% natural… pic.twitter.com/NOulbe3GUo
Rychle rostoucí poptávka a úzká hrdla
Poptávka po kritických surovinách prudce roste s nástupem čisté energetiky a umělé inteligence. Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že při plnění klimatických závazků se může poptávka do roku 2030 více než zdvojnásobit a do poloviny století až zčtyřnásobit. U mědi a lithia hrozí po roce 2030 nedostatek.
Zásoby v zemi často existují. Otázkou je, jak rychle se je podaří vytěžit. Otevření nového dolu trvá v průměru patnáct a půl roku od objevu k první produkci. Firmy navíc váhají investovat, dokud se nedostatek skutečně neprojeví. Časový tlak tak roste.
Těžba i zpracování se soustřeďují do několika zemí. Indonésie drží přes polovinu produkce niklu, Demokratická republika Kongo většinu světového kobaltu. Austrálie a Chile dominují lithiu. Chile je klíčovým vývozcem mědi. U vzácných zemin má největší rezervy Čína, zhruba 44 milionů tun, před Brazílií a Austrálií.
Samotná těžba ale nestačí. Rozhodující je zpracování. A zde hraje hlavní roli Čína. Zpracovává více než polovinu světového lithia, dvě třetiny kobaltu a téměř všechny vzácné zeminy. V roce 2021 pocházelo přes 75 procent světového lithia z Austrálie a Chile, ale 72 procent rafinace probíhalo v Číně. U některých vzácných zemin kontroluje více než 95 procent zpracování.
Geopolitika a ekologické riziko
Závislost na jednom hráči zvyšuje napětí. USA i Evropská unie chtějí posílit vlastní dodavatelské řetězce. Americký prezident Donald Trump označil přístup ke kritickým surovinám za prioritu. Po podpisu dohody s Austrálií prohlásil: „Za rok budeme mít tolik kritických nerostů a vzácných zemin, že nebudete vědět, co s nimi.“ Zároveň usiluje o dohody kolem Grónska či Ukrajiny.
Americká vládní zpráva varovala, že bez zajištění dodávek může obranná výroba zadrhnout a zastavit produkci dalších pokročilých technologií. Evropská centrální banka označila klíčovou roli Číny za zdroj zranitelnosti vůči geopolitickým otřesům. Podle odborníků dnes žádná země nemá finance ani technologie, aby sama překonala čínskou dominanci.
Těžba však přináší i vysoké ekologické náklady. Globální těžba tvoří asi osm procent světových emisí. Šestnáct procent dolů leží v oblastech s nedostatkem vody. Mezi lety 2001 a 2020 svět přišel o téměř 1,4 milionu hektarů lesa kvůli těžbě. V severní Číně zanechaly doly na vzácné zeminy toxické nádrže a erodovanou krajinu.
V Kongu pracují v malých dolech desítky tisíc dětí. Komunity čelí vysídlování i znečištění. Diskutuje se také o hlubinné těžbě na dně oceánů. Odhady mluví o bohatých zásobách mědi, niklu či kobaltu. Dopady na křehké ekosystémy ale zůstávají velkou neznámou.
Řešení spočívá ve dvou směrech. Odpovědnější těžba s přísnějšími pravidly a větší transparentností. A silnější cirkulární ekonomika. Recyklace by mohla do roku 2050 snížit potřebu nových dolů až o 40 procent u mědi a kobaltu a o čtvrtinu u lithia a niklu. Přesto zatím podíl recyklované mědi klesá.
Kritické nerosty jsou páteří moderního světa. Bez nich nelze budovat čistou energetiku ani digitální infrastrukturu. Zároveň otevírají nové konflikty a staré ekologické rány. Svět tak stojí před nelehkým úkolem, jak tuto surovinovou horečku zvládnout rozumně a včas.
