Tirzepatid, lék známý jako Mounjaro nebo Zepbound, u jedné pacientky krátce utlumil mozkové okruhy, které stojí za nutkavými chutěmi na jídlo. Nové sledování hluboké mozkové aktivity ukazuje, že „ticho“ ale trvá jen omezenou dobu. U pacientky s těžkou obezitou se potlačené myšlenky na jídlo po několika měsících znovu rozbouřily.
Vědci z Univerzity v Pensylvánii získali unikátní možnost sledovat aktivitu hluboko v mozku člověka žijícího s obezitou a ztrátou kontroly nad jídlem. Implantované elektrody ukázaly, že tirzepatid dočasně tlumí činnost nucleus accumbens, mozkového centra odměny. Právě jeho zvýšená aktivita souvisí s takzvaným „food noise“, tedy neutichajícím proudem myšlenek na jídlo.
Pacientka označovaná jako „Participant 3“ roky bojovala s opakovanými záchvaty přejídání a neustálými chutěmi na tučná a sladká jídla. Vyzkoušela bariatrickou operaci, různé léky i terapii. Když nastoupila do klinické studie, měla už v mozku implantované elektrody určené ke sledování a případnému přerušení signálů vedoucích k přejídání. Tirzepatid užívala kvůli cukrovce 2. typu i zvýšenému riziku infekcí po operaci.
Co se dělo v mozku
Elektrody zachytily přesně ten moment, kdy tirzepatid začal působit. Mozkové signály spojené s nutkavými myšlenkami na jídlo se najednou ztišily. Žena popisovala, že na jídlo přestala myslet, přestaly ji lákat sladkosti i slané pochutiny. Vědci tak mohli poprvé vidět, jak lék na čas utlumí neurobiologické okruhy spojené s chutěmi na jídlo.
Tento účinek ale netrval dlouho. Po zhruba pěti měsících se aktivita nucleus accumbens znovu zvýšila a spolu s ní se vrátily i dotěrné myšlenky na jídlo. Studie ukazuje, že dnešní GLP-1 a GIP léky nejsou plně uzpůsobené k dlouhodobému potlačení nutkavých myšlenek na jídlo.
Naděje i limity
U ostatních účastníků bez tirzepatidu zůstávala zvýšená aktivita v centru odměny po celou dobu sledování, což ukázalo, že potlačení chutí bylo u pacientky pouze dočasné. Vědci proto volají po dalším vývoji léků zaměřených přímo na impulzivitu, přejídání a poruchy příjmu potravy.
Autoři studie zdůrazňují, že léky jako Mounjaro a Zepbound jsou „skvělé pro to, k čemu byly vyvinuty“ – tedy pro léčbu cukrovky 2. typu a obezity. Dodávají ale, že k léčbě chorobného přejídání nebo opakovaných myšlenek na jídlo zatím ideální nejsou. Nové poznatky mají pomoci vyvíjet bezpečnější, přesnější a dlouhodobě účinné terapie.


