Nejen lidé jsou schopni utvářet dlouhodobá pouta s jedním partnerem. Umí to i jiní savci, například lemuři. Vědci se proto rozhodli zmapovat jejich hormonální receptory. Studie se objevila v Scientific Reports.
Dlouhodobé vztahy vytváří hned několik savců, mezi nimi – člověk, někteří netopýři, lišky, vlci, ale i někteří lemuři. Monogamie je ale u savců, kterých je známo zhruba 6 500 druhů, velkou vzácností. Určitou formu věrnosti jendomu partnerovi udržuje totiž pouze 3-5 % savců. Oproti tomu u ptáků je to přibližně 90 %.
Nový výzkum provedený na lemurech naznačuje, že za tím u všech druhů nemusí být ten stejný „lektvar“. Během této studie vědci srovnávali monogamní a promiskuitní lemury na ostrově Madagaskar.
Lemur červenobřichý (Eulemur rubriventer) a lemur mongoz (Eulemur mongoz) patří mezi jedny z mála druhů lemurů, kdy spolu partneři drží pohromadě. Tito lemuři tak společně pracují na výchově mláďat, starají se o sebe a chrání své území. Celkem samci a samice stráví se stejným partnerem třetinu svého života.
Předchozí studie provedené na hlodavcích ukazují, že za tím stojí dva hormony uvolňované během páření – oxytocin a vazopresin, a rozdíly v tom, jak působí na mozek. Ukázalo se totiž, že u monogamních hrabošů prériových je v mozku více vazebných míst pro tyto hormony. Vědce zajímalo, zdali by to u lidí mohlo být podobné a tak se zaměřili na bližší příbuzné – lemury.
K mapování vazebných míst pro oxytocin a vazopresin použili vědci metodu zvanou autoradiografie. Studie se prováděla na mozcích 12 lemurů, kteří zemřeli přirozenou smrtí.
Když vědci porovnali výsledky s předchozími studiemi na hraboších, ale také se studií jednoho druhu monogamní opice, odhalili některé znatelné rozdíly v hustotě a distribuci hormonálních receptorů. U lemurů totiž tyto dva hormony působí dle všeho na jiné části mozku a mohou mít tak i jiné efekty.
Určité rozdíly se ale vědcům mezi monogamními a promiskuitními druhy lemurů najít podařilo. Autoři však varují, že je na této studii vidět, že by se neměly vyvozovat závěry ohledně lidského sociálního chování založené na experimentech s hlodavci.
Dle vědců tak pravděpodobně existuje řada různých způsobů, které v mozku vytvoří monogamii a také záleží na tom, na jaké zvíře se díváme.
Oxytocin může být „lektvarem oddanosti“ hrabošů, ale mohou to být kombinované akce a interakce mnoha chemických látek v mozku spolu s ekologickými faktory, které vytvářejí dlouhotrvající pouta u lemurů a dalších primátů, včetně lidí, řekl hlavní autor studie Nicholas Grebe.
