Při hubnutí nemusí být jedinou cestou důsledné omezování kalorií. Dvouletá studie porovnala program založený na středomořském způsobu stravování s klasickým programem zaměřeným především na energetický příjem. Úbytek hmotnosti byl v obou skupinách téměř totožný, lidé v první skupině však zároveň výrazněji zlepšili kvalitu svého jídelníčku.
Randomizované klinické studie se zúčastnilo 360 dospělých s obezitou ve věku od 18 do 75 let. Polovina absolvovala program založený na upraveném středomořském jídelníčku, druhá dostala přístup k programu WeightWatchers. Po dvou letech se průměrná tělesná hmotnost v první skupině snížila o 3,40 procenta, zatímco v kontrolní skupině o 3,51 procenta. Rozdíl nebyl statisticky významný.
Místo kalorií nejdřív řešili kvalitu jídla
Program se středomořským jídelníčkem byl rozdělen do tří etap. Během prvních čtyř měsíců se účastníci soustředili hlavně na kvalitu stravy, až poté se zaměřili přímo na hubnutí a následné udržení váhy. Jídelníček kladl důraz například na rostlinné oleje, ořechy, celozrnné potraviny, ovoce a neškrobovou zeleninu a omezoval rafinované sacharidy a průmyslově zpracované potraviny.
Kontrolní skupina používala program WeightWatchers, který se zaměřoval především na omezení energetického příjmu. Obě skupiny zároveň dostávaly doporučení k pravidelné pohybové aktivitě střední intenzity.
Výzkumníci popsali, že lidé ve středomořské skupině si změny ve skladbě jídelníčku udrželi i při dvouleté kontrole. Výraznější zlepšení zaznamenali také v ukazatelích hodnotících celkovou kvalitu stravy.
Na váze ale rozdíl nevznikl
Výsledky tedy neukazují, že by středomořský způsob stravování vedl k většímu úbytku kilogramů než program založený hlavně na omezení kalorií. Autoři naopak upozorňují, že je potřeba dál zkoumat, jak velkou roli hraje kvalita jídelníčku při léčbě obezity a jejích zdravotních následků.
Studie má také několik omezení. Závěrečné kontroly po 24 měsících se zúčastnilo 69 procent původního vzorku a údaje o stravování pocházely z velké části od samotných účastníků. Výsledky proto nelze chápat jako důkaz, že jeden způsob hubnutí je obecně lepší než druhý.
