Stává se vám, že zaslechnete od lektora jógy doporučení, kterému nerozumíte? Jedná se o některou jazykovou zkratku, jak navést na složitější pozici či správné zarovnání. Patří mezi ně i pokyn ke spojení předních žeber. Co tedy máte udělat?
Tento pokyn se týká zejména spodních předních žeber. Možná jste slyšeli méně poetické verze, včetně návrhu „stáhnout spodní žebra dovnitř a dolů“ nebo „nafouknout ledviny“.
Smyslem je povzbudit horní přímé břišní svaly, aby se stáhly. Zabráníte tak spodním předním žebrům, aby se zvedly od břicha. Většinou tuto radu uslyšíte jak v neutrálních pozicích páteře, tak v záklonech, zvláště když máte paže nad hlavou.
Nejprve se podívejme na pozice s neutrální páteří, kde užitečnost tohoto pokynu závisí na naší výchozí pozici. Stejně jako někteří z nás mají sklon k předklonu pánve v držení těla, můžeme mít také sklon k roztahování nízkých žeber.
V takovém případě nám tato pobídka může pomoci vytvořit neutrálnější pozici, povzbudit lehké zapojení břicha a snížit extenzi beder. Pokud však nemáme tendenci roztahovat žebra, mohla by rada způsobit nadměrné zapojení břicha a ztížit nízkým žebrům pohyb, aby umožnily plné, volné dýchání.
U záklonů spojení žeber šetří bederní páteř
Trochu jiná situace je u záklonů neboli extenze páteře, kde je bederní páteř daleko pohyblivější než páteř hrudní (střední/horní záda). To je přirozeným vyjádřením tvaru a funkce obratlů v těchto částech páteře. Ale když se snažíme prohloubit ohyb, je pro mnohé z nás tendencí spíše využívat bederní rozsah pohybu než těžit z menší extenzní kapacity hrudního pohybu.
Tato tendence je ještě patrnější v záklonech s pažemi nad hlavou, kde obvykle napjaté svaly, jako je široký zádový sval, triceps a levator scapulae, mohou omezovat naši schopnost otáčet lopatkami nahoru a plně ohýbat paže. Abychom vytvořili naši nejhlubší verzi ohybů, jako jsou tyto, často nakonec ještě více zatěžujeme bederní páteř. „Spojení žeber“ nám pomůže sdílet záklon mezi naší bederní a hrudní páteří a rameny.
Jak na to
Pojďme nejprve experimentovat v neutrální páteři, buď v kleče nebo ve stoje v tadasaně, chcete-li. Zaměřte se na to, aby byla hlava a pánev nehybné, když zvednete spodní přední žebra směrem od stydké kosti, dokud nedosáhnete konce rozsahu. Poté se vraťte do výchozí polohy a odtud přitáhněte spodní žebra k sobě a směrem k přední části pánve. Všimněte si, jak daleko vás každá úprava zavede od výchozího místa a také jaké pocity tam vznikají.
Opakujte obě polohy, ale pokaždé trochu snižte rozsah pohybu a prozkoumejte více nuancí ve svém zarovnání. Někteří z nás se budou cítit vyrovnaněji, když vtáhnou jemně žebra dovnitř a dolů, zatímco jiní se budou cítit nejlépe ve výchozí pozici a další, když nechají žebra mírně roztažená.
