Nevědět, jak jsme na tom s energetickou efektivitou a kam směřujeme, může být jako zavřít oči a řídit po D1. Je potřeba je otevřít a začít rychle jednat, varuje Tomáš Froněk.
Vedete v Siemensu oddělení průmyslové automatizace. Název této skupiny je poměrně výmluvný, ale přesto – co je náplní práce vašeho týmu?
Na tuzemském trhu zodpovídáme za všechno, co souvisí s průmyslovou automatizací. To znamená od prodeje automatizačních řešení a produktů přes jejich podporu během životního cyklu až po následnou podporu zákazníkům po ukončení životnosti. Jsme mezičlánek mezi centrálou společnosti, vývojem a použitím těchto produktů. Máme specialisty, kteří umí poskytnout i ta nejpokročilejší řešení a technologie českým zákazníkům.
Náš tým je rozdělený do tří částí. První se věnuje přímo byznysu s průmyslovou automatizací: když zákazník vypisuje nové zakázky, my řešíme, jak se to dá dělat, jaké produkty by bylo nejlepší použít, zda zákazník dostane, co čeká. Další složka je zaměřená na výrobní stroje. V České republice máme dost firem, které dělají výrobní stroje, jde například o sklářské stroje, balicí stroje a řadu dalších. Pro takové stroje dodáváme komplexní automatizační řešení. Třetí částí je technická podpora zákazníkovi. Vznikne-li nějaký složitý technický problém, máme inženýry, kteří dokáží s jeho řešením pomoci. Zároveň mají na starosti školení. Učíme zákazníky, jak naše produkty využít, čili jak zacházet s průmyslovou automatizací jako takovou.
Jste absolventem oboru Kybernetika a robotika Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze a svého času jste se mimo jiné zmínil o tom, že si rád najdete čas na to, namodelovat si systém a navrhnout pro něj řízení. Jak postupujete?
V zásadě jde o to, že musíte matematicky popsat problém, který řešíte. Vezměme si tkalcovskou převíječku. Ta navíjí vlákno na buben a vy se zabýváte tím, kolik tam můžete mít tažné síly, aby se vlákno nepřetrhlo, nedeformovalo a bylo vše dostatečně rychlé. Je za tím schováno mnoho matematických rovnic, takže musíte ten stroj matematicky definovat, čili si ho namodelujete. Potom řešíte, jak má vypadat algoritmus, který by celý proces optimálně a přesně řídil. Tato práce je už bohužel poměrně daleko od toho, co dělám nyní, přesto ji mám pořád moc rád.
Prakticky celý svět řeší energie, ať už jde o jejich dostupnost, ceny a efektivitu využití. Nacházíme se v bodě zlomu?
V naší jednotce jsme se energiemi zabývali už někdy kolem roku 2006, kdy jsem byl ještě na škole. Už se tehdy jsme se dívali na technologie jako na celek. Stali jsme se spolutvůrci protokolu profi-energy. Ten slouží k tomu, že když máte nějakou výrobní technologii, tak na jejím základě se odehrává určitý výrobní proces, a vy můžete některé jeho části vypínat, nafázovat s jinými. A to z důvodu využití energetických přebytků. Když vznikne situace, že máte například výtahy, které vezou dolů karoserie, můžete svařovat, protože máte energetické přebytky z toho výtahu, a systém se zrovna rekuperuje. Toto je poměrně stará a dobře známá věc.
Poté přišel na řadu tzv. nadřazený pohled na energie – aby šéfové výroby věděli, co se u nich ve firmě děje. To jsem někde v roce 2014, kdy se o tuto problematiku začaly stále více zajímat menší firmy. Vznikl nástroj, který umožňoval řízení a správu energií přímo na úrovni řídícího systému. Třeba u pásové pily na kov můžeme sledovat řezy, z nichž dva jsou optimální a jeden ne, a můžeme vyhodnotit, proč tomu tak je. V Česku to prakticky nikoho nezajímalo, protože na trhu byly k mání velmi levné energie.
Změnil se tento přístup?
Kolem roku 2018 se začal rozjíždět přepočet na CO2, kdy jsou čeští výrobci nebo subdodavatelé tázáni, kolik činí ekvivalent CO2 za vyprodukovaný metr či jinou jednotku. Tento energetický přepočet slouží velmi dobře. Pokud znáte primární zdroje, můžete CO2 rychle přepočítávat na produkt. Je to poměrně jednoduché.
Nyní, když když raketově vzrostly ceny energií, chce energetickou efektivitu řešit každý. Jenže nejde naskočit do rozjetého vlaku. Můžete dostat korpus pomyslného dortu, ale jeho vrstvy si musíte sami vybudovat, což je dosti náročné. České firmy na udržitelnost nedbaly, a pokud ano, tak šlo o ty, které měly zakázky na Západě. Většina se raději zaměřila na východní teritoria, kde nebyly energie až za takové téma. Ti, kdo začali s energiemi šetřit z důvodu udržitelnosti, mají dnes velkou výhodu.
Stoupla poptávka po vašich službách?
Více se o tom mluví, to určitě. Obrací se na nás více zájemců, ať už s konkrétními problémy, nebo ve snaze se něco dozvědět. Mnoho lidí, ale i firem, si neuvědomuje, že zálohy za energie nejsou platby za její nákupy. Ten hlavní náraz teprve přijde. Mezi první zasažené se už zařadily firmy, které jedou na plyn, jmenovitě sklárny a cihelny. Ty do restrukturalizace jdou, musí si nově nastavit efektivitu. Na ostatní přijde řada postupem času.
Na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, který začíná 4. října, představil Siemens – mimo jiné – systém SIMATIC Energy Manager PRO, který byl vyvinut pro řízení hospodaření s energiemi. Můžete ho popsat?
Jde o pyramidový model s určitou historií. Dneska se pohybujeme v síti, kde není jasný nadřazený hráč. Z tohoto pohledu je původní pyramida poněkud starším typem, a pokud chceme zvednout efektivitu výroby, musíme ji přeskládat. Máme soustavu jednotlivých zařízení, co spolu komunikují, můžu zmínit dopravní výtah, obráběcí stroj. Tady jde o momentální energetické přebytky, jak jsem dříve popsal. Princip je v tom, aby se neustále vyhledávaly a doplňovaly: výtah nahlásí, že je v plusu, a stroj toho hned využije. Takováto pyramida musí být v našich hlavách neustále.
Jsou důležitá absolutní čísla, nebo spíše ony okamžité relace?
Absolutní hodnota nám poskytne údaj o penězích, ale důležitá jsou ta dílčí porovnání. Snažíme se normalizovat data. Například porovnáváme tři výrobní linky od tří různých subdodavatelů, kde každý počítá jinak, v jiných jednotkách. To je příliš složité a žádá si to normativ.
Co vše může vaše řešení nabídnout?
Podstatné je, kde začnete. Jestliže jste firma, která zatím existuje pouze na papíře, bude prvním krokem vybavit se několika měřícími místy a vysledovat, které směny jsou více 
energeticky náročné a které méně. Získáte první vhled. Po dalších dvou až třech měsících zjistíte, zda rostete nebo klesáte, a odhadnete si, co bude dít v průběhu celého roku. Ze spotového trhu se dá vypozorovat, kam směřujete, a s pomocí analytického nástroje si to přepočtete na dílčí procesy. Důležité je získat znalost, do čeho investovat. Někde se vyplatí kogenerační jednotka, jinde fotovoltaika, kdy procesy s větší energetickou spotřebou přesunete z noci na den. Pokud toto nevíte, je to, jako když zavřete oči a jedete po D1… Naše řešení pomáhají oči otevřít, což mnozí nechtějí, i když samozřejmě vědí, že se zeď blíží.
V takovém případě je jistě výzvou komunikace se zákazníkem…
Bezesporu. V našem oddělení pracují primárně technici, kteří musí být výborně technicky vybaveni, musí však umět i skvěle komunikovat. Musí vědět, jak předat know-how, musí umět školit, naučit zájemce naše produkty používat. Je důležité, aby mezi námi a zákazníky panovala důvěra a probíhala otevřená komunikace. Jenom tak můžeme společně dosáhnout toho, co zákazník skutečně potřebuje.
Jaké je historické poučení z práce týmu průmyslové automatizace?
Že platí úplně vše, k čemu jsme v oblasti průmyslové automatizace zatím dospěli. Naše řešení, a to i ta předešlého data, se neberou jako něco speciálního. Jde o standard. Protokol profi-energy, to byl kdysi objev, v této době je to samozřejmost. Vyvinuté inženýrské nástroje samy navádějí k tomu, aby se používaly, není v nich nic zbytného. U energií to dává smysl tím spíše, že fyzika funguje stále stejně. Naopak se tato otázka stává stále důležitější a nejinak to bude i poté, co odezní současná energetická krize.
Na poznatcích, které máme dnes, se dá nadále stavět. V Siemensu neděláme věci jenom proto, aby byly. Stavíme kameny a z nich budujeme vrstvy. Jsme velmi průmyslová země a nemůžeme si nechat ujít trendy produktivity a efektivity. Dávno nejsme levná výroba a mnohé podniky už vědí, že byla dosažena mez. Slyšíme už hlasy o stěhování výroby.
