Milující laskavost zahrnuje rozvoj autentické a bezpodmínečné lásky ke všem bytostem. Ale jak toho dosáhnout a co nám v tom brání?
Buddha učil, že cesta k rozvoji schopnosti milovat začíná u sebe sama. Abychom pěstovali lásku a rozšiřovali její dosah, je nezbytné nejprve nasměrovat naši něhu dovnitř. Jak krásné by to bylo, kdybychom mohli přistupovat ke svým vnitřním zraněním a nedostatkům, které vnímáme sami, s láskou a soucitem a šířit stejnou laskavost k ostatním? Co je potřeba k tomu, abychom uznali svou vlastní hodnotu lidské lásky a nabídli ji druhým?
Brahmaviháry
Brahmaviháry jsou souborem čtyř ctností nebo vlastností, které mají velký význam v různých buddhistických tradicích. Tyto vlastnosti se často označují jako „božská sídla“, protože jejich udržování v sobě může vést ke stavu mysli podobnému stavu božské nebo nebeské říše. Brahmaviháry se skládají z milující laskavosti (Mettá), soucitu (Karuna), empatické radosti (Mudita) a vyrovnanosti (Upekkha).
Milující laskavost Mettá. Na čem skutečně záleží?
Zkuste se zamyslet nad tím, na čem v životě skutečně záleží. Odpovědí je láska. Touha být laskavý, ztělesňovat skutečnou lásku k sobě, ostatním a všem bytostem na této zemi. Mít v sobě dostatek prostoru k opravdovému naslouchání životu a všem, s nimiž se setkáváte.
Tato touha má vycházet ze srdce, a když se s ní spojíme, začneme zažívat expanzi vědomí – pocit objetí všech aspektů života – a s tím i hluboký pocit štěstí.
Udělejte si chvilku na zamyšlení nad tímto:
Jaké by to bylo, kdybychom mohli žít své životy vedeni láskou? Co kdybychom byli v kontaktu s moudrostí lásky, která nám umožňuje reagovat s láskou na naše vlastní výzvy i na potíže, kterým čelí ostatní?
Je důležité pochopit, že i láska může stanovit hranice. Pěstováním lásky se můžeme stále starat o sebe a své blízké a zároveň hledat způsoby, jak minimalizovat újmu druhým. Uznáváme propojenost veškerého života, uznáváme, že stejná životní síla proudí našimi žilami i žilami ostatních. Láska chápe naši vnitřní jednotu.
Co je to milující laskavost
Milující laskavost neboli mettá zahrnuje rozvoj autentické a bezpodmínečné lásky ke všem bytostem. Znamená to rozšiřovat dobrou vůli a přát druhým blaho a štěstí bez ohledu na jejich původ nebo okolnosti. Tato praxe podporuje kultivaci srdečného a benevolentního přístupu k ostatním.
Čím to však je, že se tak vždy necítíme? Co nám brání plně přijmout naši schopnost milovat? Rúmí říká: „Vaším úkolem není hledat lásku, ale pouze hledat a nacházet v sobě všechny překážky, které jste proti ní postavili. A milovat tyto překážky až do vyléčení.“
Co blokuje milující laskavost
Existuje několik faktorů, které mohou blokovat naši schopnost milovat. První je pocit bezpečí. Abychom skutečně prožívali lásku, musíme se cítit bezpečně. Dostatečně bezpečně, abychom uznali dobro v sobě, druhých i v životě samotném. Když se necítíme bezpečně, náš nervový systém se přepne do obranného módu a brání nám v přístupu do stavu lásky.
Druhým faktorem je uspokojení. Když cítíme, že naše potřeby nejsou naplňovány, může nás pohltit neustálá honba za požitky, což odvádí naši pozornost a zaslepuje nás před vrozenou dobrotou života.
V neposlední řadě hraje roli připoutanost. Naše touha být viděn a milován nás často vede k tomu, že hledáme souhlas ostatních, protože nabízí pocit bezpečí a péče. V důsledku toho můžeme zjistit, že jsme zaujatí názory druhých, spíše než abychom byli plně přítomni v daném okamžiku.
