Je závislost na televizi nebo obrazovce skutečná? To je složitá, vášnivě diskutovaná otázka. Oficiálně zní odpověď „ne“. Ale i laici dnes považují nadměrné sledování obrazovky za riziko.
Pokud se budete řídit poruchami uvedenými v nejnovějším Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch, páté vydání (DSM-5), „bibli“ uznávaných duševních poruch, závislost na televizi neexistuje.
Historie televizní závislosti
Myšlenka závislosti na televizní obrazovce není nic nového. Obavy z přílišného sledování TV byly konceptualizovány a diskutovány od 70. let 20. století. To jest dlouho před některými behaviorálními závislostmi, které ji od té doby překonaly z hlediska vědeckého výzkumu a širokého přijetí. Jako příklad můžeme uvést závislost na internetu. Koncept závislosti na televizi byl poměrně dobře přijat rodiči, pedagogy a novináři, protože její sledování se stalo běžnějším, zejména mezi dětmi.
Velká část výzkumu o čase stráveném u obrazovky byla věnována jeho dopadu na děti. Ale jak všichni víme, dospělí jsou také náchylní k nadměrnému konzumování televizního obsahu.
Lékaři, učitelé, poradci, rodiče, a dokonce i děti jsou stále více znepokojeni tím, jak rychle stoupá množství obsahu, typy dostupných médií, šíření elektronických zařízení a čas s nimi strávený. Podle údajů v časopise Common Sense Media z roku 2019 „The Common Sense Census: Media Use by Tweens and Teens“ tráví průměrný dospívající před obrazovkami denně 7 hodin a 22 minut. A to nezahrnují do studie školní a domácí úkoly!
Kolik času je tedy optimální?
V roce 2001 AAP, s odvoláním na možné souvislosti mezi nadměrným časem stráveným u obrazovky a agresivním chováním, špatným tělesným stavem, obezitou a sníženým školním prospěchem, stanovila směrnici maximálně dvou hodin u obrazovky pro děti ve věku 2 let a starší a žádné obrazovky pro děti mladší. V roce 2016 byly tyto pokyny zkráceny na jednu hodinu pro děti ve věku 2 až 5 let a pro děti od 6 let bylo doporučeno více otevřených „konzistentních limitů“ spolu s doporučením zavést dohled přiměřený věku.
Je zřejmé, že dnešní děti dalece překračují doporučené limity. Prudce se také zvýšilo vlastnictví chytrých telefonů. 69 % dvanáctiletých dětí má nyní telefon v kapse, ve srovnání s pouhými 41 % v roce 2015. Dnes je téměř 90 % středoškoláků a více než 50 % 11letých majiteli chytrých telefonů.
Když je problém s TV a obrazovkou
Jak všichni víme, pokud máte smartphone (nebo jakékoli jiné elektronické zařízení), máte také potenciál pro 24hodinový přístup k televizi a dalšímu obsahu prostřednictvím streamování. Zatímco nadužívání je až příliš běžné, relativní schopnost nebo neschopnost samoregulovat dobu sledování a vyloučení jiných aktivit je klíčovým indikátorem problému.
Průzkum Common Sense Media zjistil, že náctiletí tráví většinu času před obrazovkami sledováním televize a videí. YouTube a Netflix jsou na čele nejpoužívanějších poskytovatelů obsahu. Po televizi jsou nejčastějšími elektronickými aktivitami mezi dospívajícími hry a sociální média.
Podle údajů Common Sense Media z roku 2019 tráví dospívající 39 % ze svých 7 hodin denně strávených u obrazovky sledováním televize a videí, 22 % se věnují hraní her a 16 % sociálním sítím. Celkem to znamená více než 5,5 hodiny a téměř 3 hodiny sledování obsahu denně.
