Jste na dně. Smutek, prázdnota, beznaděj. Máte ty nejčernější myšlenky. Už nikdy nebude lépe. Pocity, když přijdete o životní lásku, se dají jen těžko popsat slovy. Platí však jediné: Zachovat klid! Nemusí být vše ztraceno, jak se zdá. Možná je to jen trnitá cesta k lepšímu! Za vše mluví příběhy z reálného života.
Dávali jste do toho všechno. Energii, peníze, hodně jste spolu prožili, vybudovali. Měli další společné cíle. Ať už šlo o dovolenou v Thajsku nebo plánování dětí. Najednou – jako mávnutím proutku – bylo všechno pryč. Status „šťastně zadaný“ se z minuty na minutu změnil na „single“. Máte pocit, že se celý váš život zhroutil. Hlavu vzhůru. I když je to teď těžké, za čas můžete zjistit, že vás to obohatilo, posunulo vpřed. Štěstí přišlo nečekaně. Důkazem jsou následující zpovědi lidí. Rozchodem naopak získali.
Láska na druhou
Pětačtyřicetiletou Janu manžel celá léta podváděl. Kvůli jedné z milenek se posléze rozhodl odejít od rodiny. Pro Janu to bylo nakonec vysvobození. Čas trávila jen doma s dětmi a dvěma jorkšíry. Když ji opustil manžel, začala žít naplno. Seznámila se s mužem, který dal jejímu životu nový impulz. Nadchl ji pro své hobby – těžká bojová vozidla. Zabydleli se v komfortně zařízeném mobilheimu a společně si otevřeli „výstaviště“ tanků. „Našla jsem hned dvě lásky najednou,“ září Jana, která je za volantem obrněného vozidla ve svém živlu.
I pětačtyřicetiletý David, kterému před lety zkrachovalo manželství (žena mu utekla za jiným), zpětně vidí, že bolestivý životní mezník ho posunul k lepšímu. „Kdybychom se nerozvedli, dodnes jezdím s kamionem,“ říká dnes úspěšný podnikatel. „Neměl bych odvahu dát zaměstnavateli výpověď. Nechtěl jsem riskovat, že na volné noze neuživím rodinu. Až tohle mě nakoplo,“ říká otec dnes patnáctileté dcery. Udělal si instalatérský kurz a založil vlastní firmu, se kterou velmi prosperuje.
Splnila si sny
Podobně na tom je i pětatřicetiletá Magda. Když ji po porodu začal terorizovat psychopatický přítel a s dítětem musela utéct k mamince, sáhla si na dno. „K synovi se nehlásil, nedával mi výživné. Musela jsem se zařídit tak, abych nás uživila. Malého jsem musela dávat do jeslí a přes den chodila uklízet. Bylo to náročné,“ vzpomíná. Díky tomu si ale časem založila úklidovou firmu, která se úspěšně rozrůstá. „Nemusím teď počítat každou korunu a plním si cestovatelské sny,“ pochvaluje si.
Rozchod však nemusí být nutně něčím definitivním. Stane se jen nástrojem, který otevře srdce, oči a pročistí vzduch. Pomůže uvědomit si, co oba partneři vlastně chtějí a co nechtějí. Je to jako se zdravím. Když se o něj dlouho nestaráme, odejde. Právě tehdy si druhého můžeme začít skutečně a hluboce vážit. Své o tom ví i dvaapadesátiletý Ladislav.
Cesta k prozření
Svou manželku miloval, ale když se kolem něho začaly točit jiné sukně, nemohl si pomoci. Opakovaně musel doma žehlit nevěrnické průšvihy. Jednoho dne manželce už došla trpělivost a podala žádost o rozvod. Svých avantýr litoval, ale bylo pozdě. Zůstal zdrcený, sám se svou samotou. Doufal, že se to mezi nimi časem spraví, vždy ale narazil na chladné odmítání.
Od rozchodu uplynuly už tři roky, když se Ladislav rozhodl poslat své již bývalé ženě velký pugét s dojemným dopisem. Po týdnu našel ve schránce od ní vzkaz: „Pojďme to spolu ještě zkusit.“ Podruhé jim zazvonily svatební zvony. Z Ladislava se stal vzorný, věrný manžel a vztah je silnější než dřív. Už slovo „rozchod“ nezní tak fatálně, že?
„Nejsou jenom rovné cesty. Některé jsou klikaté nebo s různými odbočkami či slepými uličkami. Někdy až zpětně zjistíme, proč ta naše cesta vedla okolo lesa a případně i co v tom lese bylo,“ zní pravdivé moudro psycholožky Yvonne Holčákové v magazínu Psychologie.
A na závěr ještě povzbudivé memé amerického publicisty a motivátora Dannyho Iny: „Selhání se stane selháním, jenom pokud nastane v poslední kapitole. Jinak je to zápletka.“
