Hatérie novozélandská (Sphenodon punctatus) vypadá na první pohled jako běžný ještěr. Vyniká ovšem mnohými zvláštními vlastnostmi. Dožívá se i sta let a dosahuje vrcholu fyzické aktivity při velmi nízkých teplotách pro plazy. Právě k tomu by jim mohla sloužit další sada mitochondriálních genů, kterou vědci nyní objevili, a nemá jí žádný jiný obratlovec.
Hatérie jsou odolné a mají oproti jiným plazům jedinečnou toleranci vůči chladným teplotám. Pomoci snášet chlad by hatériím mohly dle vědců dvě odlišné kopie mitochondriálního genomu. Ostatní obratlovci mají pouze jednu kopii. Jediné další zvíře, u kterého byly nalezeny dvě, je slávka (mořský mlž).
„Je to první důkaz úplné další kopie mitochondriálního genomu u obratlovců,“ říká pro ScienceNews Chris Schneider, herpetolog z Boston University, který se studie nazúčastnil.
Mitochondrie jsou součástí většiny eukaryotických buněk a jsou to malé energetické továrny. Genetický materiál, který obsahují, je obvykle důležitý pro stavbu struktur a jejich udržení v chodu. Podle nedávných studií však mitochondriální DNA také hraje klíčovou roli při stárnutí, různých lidských rakovinách i dalších onemocněních.
Vědci museli nejprve získat požehnání od Maorů, aby plazům mohli odebrat krev.
„Mitochondriální genom je mnohem důležitější, než si lidé uvědomují, vzhledem k jeho souvislostem se stárnutím a chorobami. Jak to funguje u zvířete, které v chladném prostředí pomalu stárne, nám může říci něco významného o tom, jak fungují mitochondrie,“ říká Robert Macey, genomik z Peralta Genomics Institute v Kalifornii.
Dekódovat genom hatérie se snaží vědci od roku 2012 v rámci projektu Tuatara Genome Project. Vědci ovšem museli získat nejprve požehnání od Maorů, jelikož je pro ně hatérie taonga (zvláštní poklad). Poté směli teprve odebrat plazům krev. Následně zjistili, že genom hatérií je o 50% větší než lidský genom.
Co ale také objevili, je, že mají hatérie dvě kopie mitochondriálního genomu. To bylo nečekané, jelikož mitochondrie se obvykle dědí pouze od matky. Vědci tak očekávali pouze jednu kopii.
Analýza ukázala, že mitochondriální genomy se liší o 10,4 procenta. Pokud byste však porovnali lidské a šimpanzí mitochondriální genomy, lišily by se pouze o 8,9%.
Během analýzy, které sady genů se mezi těmito dvěma genomy liší, si vědkyně Laura Urban všimla změn v těch, které se týkaly metabolismu. Dle vědců by tak dvojitý mitochondriální genom mohl poskytnout hatériím flexibilitu v tom, jak jejich metabolismus reaguje na teplotní extrémy.
