Nejznámější z ásanových sekvencí je Surya Namaskar, neboli Pozdrav slunce. Má mnoho symbolických a mýtických podtextů, zároveň přináší množství výhod pro naše fyzické zdraví.
V mnoha kulturách bylo světlo dlouho symbolem vědomí a osvícení. Boj mezi světlem a temnotou provází duchovní svět všech národů a dává mu tvar.
„Svět začíná s příchodem světla.“
Naším primárním zdrojem světla je samozřejmě slunce. Když se podíváme na naší nejbližší hvězdu, vidíme velkou žlutou kouli. Po tisíce let však hinduisté ctili slunce, které nazývají Surya, jako fyzické i duchovní srdce našeho světa a stvořitele všeho živého. Pro hinduisty je slunce „okem světa“ (loka chakshus), vidí a sjednocuje všechna sebe sama, obraz a cestu k božskému.
Jedním ze způsobů, jak můžeme uctít slunce, je prostřednictvím dynamické ásanové sekvence Surya Namaskar (známé jako Pozdrav slunce). Sanskrtské slovo „namaskar“ pochází z „namas“, což znamená klanět se. (Známá je fráze, kterou používáme k uzavření hodin jógy, „namaste“ — „te“ znamená „vy“ – pochází také z tohoto kořene.) Každý Pozdrav Slunce začíná a končí mudrou – spojením rukou a dotykem v oblasti srdce.
Ásanová pozice Surya Namaskar je jedním ze způsobů, jak můžeme uctít slunce.
Starověcí jogíni učili, že každý z nás představuje svět jako celek a ztělesňuje „řeky, moře, hory, pole… hvězdy a planety… slunce a měsíc“. Tvrdili, že vnější slunce je ve skutečnosti znakem našeho vlastního „vnitřního slunce“, které odpovídá našemu duchovnímu srdci. Zde je sídlo vědomí a vyšší moudrosti (džňána) a v některých tradicích i sídlo ztělesněného já (dživatman).
Mohlo by se nám zdát divné, že jogíni umisťují sídlo moudrosti do srdce, které si obvykle spojujeme s našimi emocemi, a ne s mozkem. Ale v józe je mozek ve skutečnosti symbolizován měsícem, který odráží sluneční světlo, ale nevytváří žádné své vlastní. Tento druh poznání je užitečný pro řešení pozemských záležitostí a je dokonce do určité míry nezbytný pro nižší stupně duchovní praxe. Ale nakonec je mozek ze své podstaty omezen v tom, co může vědět, a je náchylný k tomu, co Patanjali nazývá mylnou (viparyaya) nebo falešnou znalostí sebe sama.
Pozdrav slunce: historie a praxe
Mezi autoritami existuje určitá neshoda ohledně původu Pozdravu slunce. Tradicionalisté tvrdí, že sekvence je stará nejméně 2 500 let (možná dokonce o několik stovek let starší). Prý vznikla ve védských dobách jako rituální poklona úsvitu, plná manter, obětí květin, rýže a úlitby vodou. Skeptici ovšem tvrdí, že Pozdrav slunce vynalezl rádža státu Aundh (bývalý stát v Indii, nyní součást státu Maháráštra) na počátku 20. století, poté se ve 20. nebo 30. letech rozšířil na Západ.
Pozdrav slunce se ve 20. nebo 30. letech rozšířil na západ, kde je dnes jednou z nejoblíbenějších ásanových sekvencí.
Jakkoli je Pozdrav Slunce starý, za ta léta se vyvinulo mnoho jeho variací. Nejznámější sekvence se skládá z dvanácti pozic, z nichž 4 se opakují na začátku a na konci (zde jsou prováděny v opačném pořadí).
