Bylo úterý kolem půl čtvrté odpoledne, když obyvatelé havajského města Lahaina začali zoufale bojovat o život. Měli jen několik minut na to, aby se zachránili. Ocitli se v jedné z nejděsivějších a nejsmrtelnějších přírodních katastrof, jakým země za poslední roky čelila. Agentura AP vyzpovídala jednoho z přeživších ničivých požárů a přinesla jeho svědectví.
Kouř začínal zastiňovat slunce. Vítr kvílel a horko se stupňovalo, jak plameny v dálce olizovaly koruny stromů. Celý den nefungovala elektřina, a tak se Mike Cicchino rozhodl, že zajede obstarat nový generátor. Jakmile odbočil ze své ulice, zdálo se, že se jeho čtvrť proměnila ve válečnou zónu. „Když jsem zahnul za roh, viděl jsem pandemonium,“ popsal situaci. „Vidím lidi, jak běží a popadají svá miminka, křičí a skáčou do aut,“ pokračoval.
The wildfire hit Lahaina so suddenly that residents had just moments to make life-or-death decisions. And they were on their own. Here’s how some people made it out, and the memories that haunt them today. https://t.co/gQuzygXICW
— The Associated Press (@AP) August 14, 2023
Když se nebezpečí blížilo, neozývaly se žádné sirény, nikdo nemluvil do megafonu, nikdo nikomu neříkal, co má dělat. Obyvatelé byli odkázáni sami na sebe, na své rodiny a sousedy. Museli se rozhodnout, zda zůstat, nebo utéct. Kouř byl tak hustý, že oslepoval. Požár se blížil ze všech stran. Auta vybuchovala. Na ulicích ležely vyvrácené stromy a sloupy elektrického vedení. Plameny navíc přiživoval silný vítr.
Zuřící požár byl nepředvídatelný
Jen deset minut předtím, než Cicchino odbočil ze své ulice, vydali hasiči na Maui před požárem varování. Směr a rychlost šíření však byly vzhledem k proměnlivému větru, náročnému terénu a poletujícím jiskrám nevyzpytatelné. „Může být kilometr daleko,“ uvedl zástupce velitele hasičů Jeff Giesea, „ale za minutu nebo dvě může být u vašeho domu“.
Cicchino se otočil, vběhl do svého domu a oznámil manželce, že musí odejít: „Musíme jít! Musíme odsud okamžitě vypadnout!“
Zátarasy blokovaly únikovou cestu
Společně se svými pěti psy běželi zpět k autu a zavolali policii. Dispečer jim poradil, aby sledovali provoz. Přístup na dálnici, jedinou cestu vedoucí z města, odřízly barikády postavené úřady. Zátarasy donutily prchající obyvatele vjet na ulici Front Street, ta však byla zcela zablokovaná. Lidé panikařili, plakali, křičeli, troubili. Někteří před plameny ujížděli po chodníku na svých motocyklech a kolech. Někteří opouštěli svá vozidla a prchali pěšky. Kouř byl tak hustý a jedovatý, že někteří kvůli němu zvraceli, uvádí agentura AP.
„Všichni jedeme do smrtící pasti,“ pomyslel si Mike Cicchino. „Musíme vyskočit z auta, nechat ho tu a utíkat, abychom se zachránili,“ pokračoval. Své psy vytáhli ven. Orientace v terénu nicméně nebyla jednoduchá.
Blížící se plameny prozrazovala vybuchující auta
„Za námi, přímo před námi, vedle nás, všude hořelo,“ vzpomíná Cicchino. Od chvíle, kdy vyšel z domu, neuplynulo ani 15 minut. Byl přesvědčený, že je konec. Zavolal matce, bratrovi a dceři, aby jim řekl, že je miluje. Černý dým byl tak hustý, že v něm viděli jen své bílé psy. Zbylé tři, s tmavou srstí, ztratili. Jak blízko se oheň nachází, poznali podle toho, jak daleko se ozývaly výbuchy aut.
Město od oceánu odděluje mořský val a nízká zeď. Cicchino si uvědomil, že on i jeho sousedé stojí před strašlivým rozhodnutím. Mohli zůstat na hořící pevnině, nebo jít k vodě. Moře bylo kvůli silnému větru rozbouřené a zrádné. Zeď oddělující silnici od pláže se nakonec rozhodli přeskočit a sestoupit k moři.
Mike Cicchino a jeho žena si svlékli košile, namočili je do mořské vody a snažili se krýt si obličeje. Cicchino běhal po pláži sem a tam a křičel jména svých ztracených psů. Viděl mrtvá těla, která se povalovala vedle zdi. „Pomozte mi,“ křičeli lidé. Starší a postižení lidé se přes zeď sami dostat nedokázali. Někteří utrpěli vážné popáleniny. Cicchino jim pomáhal, dokud se kvůli kouři sám nepozvracel. Následujících pět nebo šest hodin se pohybovali mezi vodou a břehem. Krčili se za zdí a snažili se dostat co nejníže. Aby se uchránili před plameny, nořili se do vody. Jejich přeživší psi měli spálenou srst.
Celý výjev byl tak neskutečný, že si Cicchino myslel, že se mu to musí zdát. „V hlavě se mi pořád vracely myšlenky, že tohle musí být jen noční můra. Tohle nemůže být skutečnost. Tohle se přece nemůže stát,“ řekl. „Ale pak si uvědomíte, že hoříte. Cítím bolest, a to v nočních můrách necítím,“ vysvětlil.
První oznámení o požárech dostala americká pobřežní stráž, když velitelské středisko pátrací a záchranné služby v Honolulu obdrželo v 17:45 hlášení o lidech ve vodě poblíž Lahainy. Viditelnost byla špatná, ale přeživší použili mobilní telefony, aby na sebe upozornili a čluny k sobě navedli. Někteří přeživší, především děti, byli odvezeni po moři pobřežní stráží. Pro zbytek lidí nakonec dorazila také hasičská auta a skrz plameny je odvezla pryč z ohnivého pekla.
Přeživší jsou pronásledováni tím, co zažili
Cicchino se v noci budí ze snů o mrtvých lidech a psech. Dva z jeho mazlíčků se stále pohřešují. Trápí se nad rozhodnutími, která učinil. „Mohl jsem zachránit více lidí? Mohl jsem zachránit své psy?“
Úřady potvrdily, že při požáru zemřelo téměř sto lidí a očekávají, že jejich počet ještě poroste. Jedná se o nejsmrtelnější požár v USA za posledních sto let. Deník Los Angels Times připomíná, že na 1300 lidí zůstává stále pohřešováno.
