Když se astronauti z mise Apollo poprvé procházeli po Měsíci, čekali šedé kamení a prach. Místo toho našli něco, co vypadalo jako poklad: drobné oranžové skleněné kuličky rozeseté po povrchu. Vzorky přivezli zpět na Zemi a vědci je půl století zkoumali. Teď konečně víme, co nám tyto kuličky říkají o minulosti Měsíce.
Každá kulička je menší než zrnko písku a vznikla během explozivní sopečné činnosti před více než 3 miliardami let. Když z nitra Měsíce vytryskla žhavá láva, vymrštěné kapky se ve vakuu okamžitě ochladily a ztuhly do skleněné formy. Bez atmosféry, která by je narušila, zůstaly zachované jako časové kapsle.
Barevná stopa starých sopek
Nové technologie umožnily vědcům analyzovat tyto vzorky do hloubky, aniž by je poškodili. Pomocí iontových paprsků a elektronových mikroskopů zjistili, že každá kulička má unikátní složení a barvu – od lesklé oranžové po tmavě černou. Tyto rozdíly odhalují různé typy erupcí a podmínky, za jakých vznikaly.
V kuličkách jsou zachovány informace o tlaku, teplotě a chemickém prostředí pod povrchem Měsíce v době jejich vzniku. Ukazují, že lunární vulkanismus se v průběhu času měnil, a tím pomáhají zmapovat vývoj měsíčního nitra.
Významný nález i pro Zemi
Jedna z největších hodnot těchto skleněných kuliček spočívá v tom, že ukazují, jak dynamický Měsíc kdysi byl. Nešlo jen o výbuchy. Díky analýze izotopů uhlíku a přítomnosti minerálů jako je oxid uhličitý, peroxid vodíku nebo dokonce chlorid sodný, vědci získávají nové stopy o chemickém vývoji nejen Měsíce, ale i jiných těles.
Podobné skleněné struktury vznikají i na Zemi při podmořských sopečných erupcích. Srovnání může pomoct pochopit nejen minulost Měsíce, ale i rané podmínky pro vznik života v extrémních prostředích.
Měsíc jako archiv Sluneční soustavy
Díky tomu, že na Měsíci neprobíhá eroze jako na Zemi, zůstávají i ty nejstarší geologické stopy prakticky netknuté. Skleněné kuličky tak slouží jako důkaz, že Měsíc kdysi nebyl mrtvým tělesem, ale aktivním světem s výbušnou sopečnou činností.
Jejich detailní rozbor je jako čtení deníku dávného měsíčního vulkanologa. Každý vzorek nabízí pohled na to, jak vypadal Měsíc v době, kdy byla Sluneční soustava ještě mladá – a možná bouřlivější, než jsme si mysleli.
