Nejnovější verze slavné F-15, F-15EX Eagle II, si pomalu razí cestu trhem. Naposledy byl tento letoun překvapivě výrazně propagován na Mezinárodní výstavě obranného průmyslu v Polsku. A vzhledem k tomu, že se objevil i na několika předchozích ročnících výstavy, tentokrát Boeing oznámil, že polské úřady se o návrh „zajímají“.
Podle (kusých) informací poskytnutých na brífinku Boeingu patří mezi výhody navrhovaného letounu jeho obrovský dolet a schopnost nést až 15 tun výzbroje. Zajímavým argumentem přitom bylo, že je výhodnější platit letoun nesoucí ve vzduchu velké množství výzbroje než například lehký bitevník. To v kombinaci s až 23 závěsnými body pro výzbroj a výkonným radiolokátorem s aktivně elektronicky fázovanou anténní soustavou (AESA) znamená, že F-15EX může sloužit jako lovec ruských letounů, nesoucí až 14 střel vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM.
Stroj by byl obzvláště účinný, kdyby vpředu operovaly polské F-35 předávající díky svým pokročilým senzorům informace o cílech. Nosnost letounu Eagle II je dokonce větší než u nového ruského frontového bombardéru Su-34, který unese až 14 tun munice. Proto by F-15EX mohl sloužit i jako ryzí bombardér. Může navíc podvěsit mnohem modernější přesnou výzbroj než ruské letouny.
Stojí za to připomenout, že do letounů F-15EX se v budoucnu plánuje integrace hypersonických střel. K nim také střel vzduch-vzduch dlouhého doletu se v současnosti nedosažitelnými parametry. Rozměry a čerstvost konstrukce (otevřená architektura) také umožňují předpokládat, že do F-15EX mohou být integrovány vznikající technické novinky včetně například laserových zbraní. Boeing tvrdí, že jediné, co jeho letoun nemá, jsou fyzické prvky stealth. Místo toho má prý Eagle II vyspělý systém elektronického boje. Ten mu dodává „elektronickou“ neviditelnost, což je podobná vlastnost, kterou prý má konkurenční Eurofighter Typhoon nebo švédský JAS 39 Gripen E.
Záchytný stíhač: Ano nebo ne?
Ačkoli je známo, že Polsko buduje skutečně masivní plnohodnotnou vzdušnou vojenskou sílu, v níž by neměl chybět klasický záchytný stíhač, v polském odborném tisku se právě v této době vede debata o tom, do jaké míry je to vhodné. Tyto letouny by byly již čtvrtým bojovým typem v letectvu, sloužící vedle F-16C/D, F-35A a F/A-50. Již nákup FA-50 vyvolal vlnu pochybností, že při relativně malém počtu bojových letounů má Polsko příliš mnoho platforem. F/A-50 je však alespoň levný letoun na údržbu.
Další evropské státy NATO mají obvykle po jednom, maximálně dvou typech bojových letounů. Švédsko zakládá celé své bojové letectvo na letounech JAS-39 Gripen, Belgie, Nizozemsko, Norsko, Dánsko a Finsko by měly přejít výhradně na F-35. Velká Británie má letouny Typhoon a F-35, Německo Tornado (které nahradí F-35A) a Eurofighter. Francie pak starší Mirage 2000, které postupně nahrazuje Rafale. Španělsko disponuje Typhoony a F/A-18C/D, zatímco Turci mají téměř výhradně F-16C/D (plus malý počet F-4). Více bojových platforem mají pouze Řekové (F-16C/D, Mirage 2000, Rafale a v plánech F-35) a Italové (vyřazovaný lehký letoun AMX, Tornado, Typhoon a F-35).
Očekává se, že jednotková cena F-15EX se bude pohybovat kolem 130 milionů dolarů za kus (za F-35A Polsko zaplatilo asi 90 milionů dolarů). Cena za letovou hodinu by měla být přibližně stejná jako u F-35A. Pro stroje Boeing by bylo nutné zřídit samostatné logistické zázemí a základny, jejichž požadavky nejsou nízké.
Návrat k F-16?
Za této situace se část polských odborníků ptá, zda by nedávalo větší smysl nakoupit letouny již existujících typů. F-16C/D Block 70/72 nebo F-35A Lightning II. Stojí za zmínku, že s velkou flotilou Lightningů II by některé z nich mohly být v první linii vrženy do boje v konfiguraci stealth. Až po ní by následovaly další v tzv. konfiguraci „Beast“ s municí uchycenou i na otevřených podkřídelních závěsnících.
Ačkoli F-35A neunese 15 tun munice jako F-35, ale něco přes osm, má mnoho zbraňových pylonů. Pro vzdušný boj může nést až 14 střel AMRAAM, což je stejně jako F-15EX. Za letounem F-15EX zaostává pouze z hlediska operačního stropu (18 kilometrů oproti 15 kilometrům). Stejně jako maximálního doletu (4800 kilometrů se dvěma konformními a třemi podvěsnými nádržemi oproti 2800 kilometrům). Operační dolet obou konstrukcí je však již podobný (přibližně 1200 až 1300 kilometrů). Navíc se dá předpokládat, že na geograficky omezeném středoevropském bojišti by tak značný dolet neměl hrát větší roli.
Na šanci čekají Eurofighter i korejský stealth
Je třeba poznamenat, že F-15EX má v Polsku také konkurenty. Jedním z nich je Eurofighter Typhoon, důsledně nabízený již několik let. Zdá se, že jeho provoz je dražší než u F-15EX. Cena jedné letové hodiny Eurofighteru sice není oficiálně uváděna, v případě F-15E Strike Eagle se tento parametr odhaduje na 30 000 dolarů. A to se jedná o menší letoun. Evropský design je naopak nabízen se silným průmyslovým balíčkem. Oficiálně se uvádí, že až 50 procent hodnoty letounu by mohlo být vyrobeno v Polsku. Boeing zatím průmyslovou spolupráci ani nenaznačil.
Zdá se tak, že by bylo mnohem snazší vyjednat balíčky ekonomické spolupráce nejen s konsorciem Eurofighter, ale také například s firmou Lockheed Martin, která již má v Polsku velké zastoupení (závod PZL Mielec) a již předala polskému leteckému průmyslu část výroby F-16 a C-130 Hercules. Dalším konkurentem v soutěži o dvě letky pro Polsko je společnost Korean Aerospace Industries. Prozatím předběžně, ale přece jen prosazuje v Polsku letoun KF-21 Boramae. A i zde již došlo k předběžným oznámením o možné průmyslové spolupráci.
Nakonec zůstává z hlediska Polska důležitá otázka, a to možné termíny dodávek. Výrobní linka F-15 existuje a nedávno na ní výrobce dokončil výrobu posledních letounů F-15QA pro Katar. V posledních letech pro tuto zemi vyrobili 36 letounů a první dva letouny F-15EX pro americké letectvo. Roční objem výroby letounů F-15EX není velký, v současné době činí dvanáct strojů. Mezitím USAF již objednalo 112 letadel tohoto typu, z nichž již výrobce dodal zmíněné dva kusy.
Sto letadel pro Polsko?
Představitelé společnosti Boeing nyní tvrdí, že zvýší tempo výroby letounů F-15 a příští dodávky pro USAF mohou být mnohem větší. Polsku by přitom mohlo hrát do karet i to, kdyby kolem roku 2025 zanikla výrobní linka F/A-18E/F Super Hornet, což není vyloučeno. Tím by se uvolnila výrobní kapacita pro F-15.
Dodávka více než sta letounů F-15EX, na kolik odhaduje Polsko své požadavky, navíc potrvá. Zejména proto, že své objednávky může ještě zvýšit samo americké letectvo, které původně počítalo se 140 letouny F-15EX, nakonec je však možné, že jich může být dalších až 200. Ty by nenahrazovaly pouze F-15C/D, ale také útočný typ F-15E Strike Eagle. Před objednávkou 24 strojů stojí Indonésie a objednávka několika desítek se dá čekat od Izraele.
A jak si v termínech objednávek stojí ostatní typy? V případě letounu KF-21, který je v současné době pouze testovaným prototypem a jehož výrobní linku výrobce ještě nespustil, by termíny dodávek mohly být podobné nebo dokonce pozdější než u F-15. Dříve by mohly být Eurofightery. I když by se nejednalo o stroje částečně vyráběné v Polsku, nebo alespoň ne o první exempláře. Na druhou stranu F-15 má objednávku dosahující téměř 150 kusů. A teprve v roce 2025 se očekává, že objem výroby zde dosáhne 48 kusů ročně.
U F-35 jsou celosvětové objednávky značné. Letoun se však vyrábí v počtu více než 140 kusů ročně a toto číslo může ještě vzrůst. Pro Českou republiku je zajímavé, že v případě dalšího nákupu F-35 by Polsko možná jako jeden z nejbližších amerických spojenců ve střední Evropě získalo ve frontě na letouny přednost.
