Druh hutné polévky z červené řepy teď stojí na pomyslné hranici mezi ruskou a ukrajinskou národní kuchyní. Boršč je dle The New York Times běžně přisuzován jako národní jídlo Rusku, úhlavnímu nepříteli Ukrajiny, která bojuje o to, nechat uznat polévku jako ukrajinské kulturní dědictví.
„Spoustu věcí nám z Ukrajiny vzali, ale nevezmou nám náš borč,“ uvedl pro The New York Times šéfkuchař Ievgen Klopotenko, který stojí za bojem uznat polévku jako ukrajinské kulturní dědictví.
Na Ukrajině najdete tucet vesnic a měst pojmenovaných po této polévce, mezi nimi například i město pojmenované Borchchiv, což v překladu znamená: patřící boršči. Tato polévka je však jako národní jídlo běžně přisuzována Rusku.
Ukrajinský šéfkuchař podporovaný ministerstvem kultury a parlamentem se ale rozhodl to tak nenechat. Vytvořil nevládní organizaci a usiluje o zařazení názvu ukrajinský boršč na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
„Mohou si myslet, co chtějí, ale boršč je ukrajinská polévka,“ říká Olha Habro, která boršč vaří právě v Borschivi.
Boršč obvykle tvoří červená řepa, mrkev, fazole, brambory a maso, většinou hovězí, ale někdy i vepřové nebo kuřecí.
Mnoho obchodů a restaurací v Evropě i v USA však prodává boršč jako ruskou polévku. Ruská vláda navíc před rokem zveřejnila na svém twitterovém účtu, že „boršč je jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších pokrmů Ruska“. To šéfkuchaře Ievgena Klopotenko rozčílilo a vytáhl do boje. Uvedl, že pochopil, že musí bránit to, co je jejich.
Nevládní organizace pod jeho vedením shromáždila během měsíců důkazy o tom, že boršč pochází z Ukrajiny. Žádost o zařazení mezi nehmotné dědictví plánuje Ukrajina podat v březnu.
Aby Ukrajinci získali uznání od orgánu OSN musí ukázat, že je boršč pevně propleten s jejich kulturou a tradicemi jako jsou svatby či pohřby. Musí také ukázat, že polévka se zde konzumuje ve velkém měřítku. I názvy měst se počítají. Těch však má několik pojmenovaných po této polévce i Rusko, stejně jako má několik vlastních receptů a polévku v nabídce téměř každé restaurace.
Je to však relativně moderní přírůstek do ruského jídelníčku, uvádí Olga A. Syutkina, ruská historička. V Rusku se totiž polévka šířila převážně od konce 18. století, jelikož se snadno připravovala ve velkých dávkách a sloužila tak dobře carské armádě.
Někteří další ruští historici i knihy ze sovětské éry také souhlasí s tím, že boršč má původ na Ukrajině, a to včetně klasické sovětské kuchařky z roku 1939. Po rozpadu Sovětského svazu se ale začalo zdát, že si Rusko polévku nárokuje. Právě Sovětský svaz by mohl hrát roli v tom, že je boršč z části považován za ruský. Po mnoho desetiletí bylo totiž Rusko spojováno se vším sovětským, přestože bylo pouze jednou ze sovětských republik.
Rusko se ale boršče nehodlá vzdát. Minulý měsíc však o něco málo ustoupilo a polévku nepřisoudilo žádnému státu. „Boršč je národním jídlem mnoha zemí, včetně Ruska, Běloruska, Ukrajiny, Polska, Rumunska, Moldavska a Litvy,“ zveřejnilo ruské velvyslanectví ve Washingtonu na Twitteru. „Vyberte si svůj oblíbený.“
