Když Šíp hovořil o odchodu své dcery, vyjádřil se: „Hanin osud byl největší noční můrou mého života.“ Zamyslel se nad svým jednáním a přiznal: „Byl jsem ženatý, měl jsem malého syna, a tak jsem ji odkázal na svého právníka, kterého po Hanině narození kontaktovala. Vnímal jsem to jako trest za hřích mládí, nemělo se to stát, byla to moje vina.“
Přestože se s dobrovolným odchodem dcery ze světa snažil vyrovnat, přiznal, že se s touto ztrátou nikdy plně nesmířil.



