Neprodukuje emise, jen vodní páru. Vzniká hluboko pod zemí a vypadá to, že ho máme víc, než jsme si mysleli. Vědci teď objevili, že horské masivy by mohly ukrývat přírodní zdroj vodíku s obrovským energetickým potenciálem.
O vodíku se často mluví jako o palivu, které by mohlo pohánět naši budoucnost. Nespaluje fosilní látky, nezanechává po sobě škodlivé emise – jen obyčejnou vodní páru. Problém je, že většinu vodíku si zatím musíme „uměle vyrábět“, a to právě z fosilních zdrojů. Což celý ekologický přínos značně snižuje.
Jenže teď se objevila jiná možnost. Vědci z německého GFZ Helmholtz Centra pomocí simulací zjistili, že některé horniny hluboko pod povrchem mohou přirozeně uvolňovat takzvaný bílý vodík. A právě v horách by se podle jejich výpočtů mohl nacházet ve větším množství, než jsme dosud tušili.
Když vznikají hory, vzniká i vodík
Nejde o žádné pohádkové ložisko, ale o reálný geologický jev. Klíčovou roli v tom hraje proces zvaný serpentinizace – chemická reakce mezi vodou a horninami pocházejícími z hlubin zemského pláště. Během této přeměny vznikají nové minerály, které zároveň uvolňují molekuly vodíku.
Podle vědců jsou nejlepším prostředím právě horská pásma. Tam se horniny dostávají k povrchu díky tektonickému pohybu a studené, vlhké podmínky v kombinaci s cirkulací vody vytvářejí ideální prostředí. Simulace ukazují, že během formování hor může vznikat až dvacetkrát více vodíku než při jiných geologických procesech.
Massive new energy source could be hiding in Earth’s mountains https://t.co/O24sd51MiA
— BBC Science Focus Magazine (@sciencefocus) March 12, 2025
Evropa jako vodíková mapa?
První stopy přirozeného vodíku už byly zaznamenány třeba v Pyrenejích, Alpách nebo na Balkáně. Vědci ale připouštějí, že podobných míst může být víc – jen je zatím nikdo pořádně nehledal. Budoucí výzkum by se měl zaměřit i na to, jak se vodík v podzemí pohybuje a co všechno ho může spotřebovávat, například mikroorganismy.
Zajímavé je, že přírodní vodík nevzniká jednorázově, ale neustále. To znamená, že na rozdíl od ropy nebo uhlí by mohl jít o obnovitelný zdroj – i když zcela jiného druhu, než jaký známe u slunce nebo větru.
Nová energetická horečka?
Někteří už v bílém vodíku vidí paralelu s objevem ropy v americkém Titusville v 19. století, který odstartoval ropnou éru. Teď se možná píše další kapitola – tentokrát s neviditelným plynem, který by mohl pohánět továrny, auta i celou infrastrukturu. Jen bez emisí.
Zda se tahle vodíková naděje promění v globální průlom, nebo zůstane u laboratorních simulací, ukáže až čas. Každopádně je to připomínka, že některá řešení klimatické krize možná neleží v budoucnosti, ale už dávno v geologické minulosti – jen je potřeba se dívat dostatečně hluboko.
