Vědci z Utahu vycvičili octomilky, aby si dobrovolně dávaly kokain. Nejde o šílený pokus, ale o nový model, jak zkoumat genetické kořeny závislosti. Malé mouchy totiž sdílejí překvapivě mnoho genů s lidmi, včetně těch spojených s návykovým chováním.
Octomilky přirozeně kokain nesnášejí. Je pro ně extrémně hořký a aktivuje jejich „hořké“ receptory. Když jim ale vědci tyto receptory upravili, jejich averze zmizela. A výsledek? Mouchy začaly kokain aktivně vyhledávat a dokonce ho po čase upřednostnily před cukrem.
Podobnosti s lidmi jsou překvapivé
Po malé dávce začaly mouchy létat jako zběsilé, chovaly se podobně jako lidé pod vlivem. Vyšší dávky je pak odrovnaly úplně. „Vysoké dávky jsou pro mouchy extrémně škodlivé – stejně jako pro lidi,“ shrnul vedoucí výzkumu Adrian Rothenfluh.
Tým dříve zkoumal i alkoholové chování much a zjistil, že stejné geny ovlivňují konzumaci u lidí i hmyzu. Není tedy divu, že se podobná genetická linka rýsuje i u kokainu.
Malé tělo, velký výzkum
Octomilky mají jednoduchý mozek, ale velký výzkumný potenciál. Sdílejí s člověkem asi 75 % genů, které se podílejí na vzniku nemocí. A co je hlavní, jejich chování lze měřit rychle a ve velkém. To urychluje vývoj nových terapií.
Výzkumníci chtějí mouchy využít k testování lidských genových variant, které jsou spojeny se závislostí na kokainu. Díky tomu by mohli zjistit, jak přesně tyto geny fungují, a které z nich by se daly řešit léčbou.
Hořkost jako evoluční pojistka
V přírodě slouží hořká chuť jako varování – „nejez mě, jsem jed.“ Mouchy se díky tomu kokainu instinktivně vyhýbají. Evoluce je naučila přežít. Když jim ale vědci tuto pojistku vypnuli, instinkty selhaly.
„Jakmile nemohou poznat, že je látka škodlivá, začnou ji dobrovolně vyhledávat,“ vysvětluje Rothenfluh. Vědci to považují za důkaz, že závislost není jen o vůli, ale také o genetickém nastavení a vnímání světa.
Malý hmyz, velká budoucnost
Nový model umožňuje zkoumat závislost rychleji a levněji než kdy dřív. Terapie zatím nejsou na dosah, ale mouchy už teď ukazují, jak podobně fungujeme i přesto, že nás od sebe dělí miliony let vývoje.
A tak se ukazuje, že i „obyčejná“ muška může sehrát důležitou roli v boji s jednou z nejnebezpečnějších závislostí dneška.
