Britští vědci vytvořili ohromující simulaci, v níž ukázali smrtící tanec Země a záhadné planety Theia. Obě tělesa se měla srazit před zhruba 4,5 miliardami let a z úlomků a trosek se měl zrodit Měsíc. Ten se podle odborníků mohl zformovat mnohem rychleji, než se předpokládalo. Napsal o tom web Futurism.
Vědci si stále nejsou definitivně jisti tím, jak před miliardami let vznikl Měsíc. Blíže k odpovědím se dostáváme díky pokročilým vědeckým technologiím, jako jsou superpočítače. S jejich pomocí lze vytvářet podrobné simulace.
Nejpopulárnější teorií je, že se raná Země srazila před 4,5 miliardy let s hypotetickým objektem o velikosti Marsu zvaným Theia. Srážka vygenerovala velké množství trosek, které se vzájemně poslepovaly v naši přirozenou družici.
This’ll put your bad day in perspective.https://t.co/kCA2x5wcJb
— Futurism (@futurism) October 6, 2022
Vzhledem k tomu, že se jedná o hypotetickou událost, podrobnosti o této kolizi zůstávají záhadou. Podporuje ji ovšem vědomí, že vzorky získané misí Apollo se velmi podobají složení hornin na Zemi.
Nyní vědci z Univerzity v Durhamu vytvořili podle webu Futurism ohromující simulaci, která tento smrtící tanec dvou těles demonstrovala, a také rozehrála teorii novou. Výsledky studie byly publikovány v The Astrophysical Journal Letters.
Vznik Měsíce za pár dnů
Vědci na základě této simulace tvrdí, že Měsíc se mohl zformovat nikoli za několik měsíců až let, ale hodin, tedy v mnohem kratším časovém období, než jak se dosud uvádělo.
Tým použil superpočítače k vytvoření stovek různých nárazů mezi oběma tělesy. K jejich závěrům je dovedlo mnohem vyšší rozlišení ve srovnání s předchozím úsilím.
Odborníci tvrdí, že Měsíc se zformoval mnohem rychleji, protože se méně vzniklého materiálu při srážce nacházelo v roztaveném stavu.
To znamená, že Měsíc může být tvořen mnohem větším množstvím zemského materiálu, zejména co se jeho vnějších vrstev týče, což dává vzhledem k tomu, co o jeho složení víme, smysl.
Podle dalších teorií může mít Měsíc pouze částečně roztavené jádro. To vysvětluje jeho neobvykle tenkou kůru a sklon jeho dráhy.
„Do tohoto projektu jsme šli s tím, že jsme přesně nevěděli, jaké budou výsledky těchto simulací s vysokým rozlišením,“ uvedl Jacob Kegerreis, vědec z výzkumného střediska NASA Ames Research Center a hlavní autor studie. Dodal, že standardní rozlišení může poskytovat zavádějící odpovědi.
