Tatínek, maminka a kolem batolící se roztomilé dětičky. Navenek obrázek jako z reklamy na štěstí. Ne vždy se ale za rodinným životem skrývá ryzí radost a spokojenost. Ženy promluvily, jak se dostaly do situace, do které vůbec nechtěly.
„Nejraději mám odpolední. To přijdu domů až kolem osmé a o všechno už je postaráno (manželem). Večeře, úklid, úkoly se synem… “ svěřila se sedmatřicetiletá kadeřnice Renata. Maminka osmiletého školáka. Ostatní dny je to na ní. Renatě je příjemněji mezi kolegy v práci než v domácím kolotoči. Rodinný život s veškerými negativy a strastmi není jejím snem o štěstí. Co by dala za to, kdyby měla pár „volných“ večerů jen s partnerem u televize a popcornem.
Mateřská za trest
Renata přiznává, že nebýt té „nehody“ – jak početí jejího syna nazývá – možná dnes vůbec nemá děti. „Nikdy jsem po plození dětí nijak zvlášť netoužila.“ Čekáte, že vzápětí dodá nezbytné ujištění o tom, že by samozřejmě dnes už neměnila. Ano. Klučina je její „zlatíčko“. Do dalšího dítěte by se ale prý rozhodně nehrnula.
„Mateřská byla pro mě utrpení. Nevyspání kvůli buzení na kojení a roky totální asocializace. Po 24/7 strávených s miminem už ani neumíte mluvit o ničem jiném, než o plenkách a dětských výživách,“ říká. A není zdaleka jediná, která v množení nevidí jen krystalické štěstí.
Podobně to vnímá i osmatřicetiletá Veronika. Manžel na ni prý stále tlačí, aby si pořídili druhé miminko. Ona si ale stojí za svým: Jedině za předpokladu, že ON půjde na mateřskou. „Jsem ráda, že jsem konečně naskočila zase do práce. Do normálního režimu. Nechci další tři roky trávit na pískovišti.“
Na hraně možností
Do vysloveně kritické situace se dostala se svým manželem dvojnásobná matka, designérka Lenka. „Máme dvě holčičky, a tak jsme se s mužem rozhodli – do třetice všeho dobrého – zkusit kluka. Se dvěma dětmi nemáme na rozhazování ani času nazbyt, ale říkali jsme si, že třetího potomka bychom ještě jakž takž zvládli. I když to byl pro nás už strop. Jak finančně, tak organizačně, “ rozvyprávěla se. Na prvním ultrazvuku přišel šok.
Paní doktorka jí nadšeně oznámila, že čeká dvojčata. Že to jsou opět holčičky, je jen třešnička na dortu. „Vůbec nevím, jak to zvládnu. Už takhle mám honičku kolem dvou dětí, které jsou ještě malé a vyžadují pozornost a péči. S dalšími dvěma dětmi jsem opravdu nepočítala. Už vidím, jak v noci uspím jedno a rozpláče se mi druhé,“ naříká v sedmém měsíci těhotenství. Z rozjetého vlaku ale nelze vystoupit.
Happy end
Na obranu všech zmíněných dam nutno dodat, že i přes veškeré jejich chvilky zoufalství jsou to milující mámy, které by své ratolesti nevyměnily za nic na světě. Jen prostě – si rodičovskou roli se všemi plusy a mínusy neužívají tak, jako třeba jiné ženy, které cítí, že jsou pro mateřství zrozeny.
Dobře vědí, že tahle daň v podobě pár vrásek navíc na čele se zúročí, až se všichni spolu sejdou třeba u vánočního stromku. Být obklopen svojí rodinou je bezesporu mnohem veselejší, než sváteční chvíle trávit bez dětského smíchu a v osamění.
