Lidé, kteří přežili sérii teroristických útoků, jež zabily v listopadu 2015 v Paříži 130 lidí, začali tento týden vypovídat v soudní místnosti, kde na lavici obžalovaných sedí několik atentátníků. Jejich skutečně děsivé příběhy zaznamenala BBC.
Mezi obžalovanými je i Salah Abdeslam, jediný přeživší člen buňky Islámského státu, která v osudný den 13. listopadu v Paříži zaútočila na několika místech současně. Další obžalovaní jsou většinou lidé, kteří s teroristy na útoku spolupracovali. Salah Abdeslam měl na sobě během krveprolití odpálit výbušninu, ta ale zřejmě nefungovala, a tak padl do rukou policie.
Přeživších a příbuzných obětí, kteří budou před soudem během následujících pěti týdnů vypovídat, je celkem 350. Některé výpovědi, které už zazněly, daly zabrat i těm nejotrlejším.
Nedožili se třicátin
Ve středu vypovídala Maya, která si nepřála uvést své příjmení. Ta ztratila manžela a dva přátele při střelbě v baru Le Carillon, kde zemřelo celkem 11 lidí. Maya byla v baru s manželem, který se jmenoval Amine, jeho kamarádem Mehdim a dvěma kamarádkami, dvojčaty Charlotte a Emilie. „Amine byla moje první láska. Byl nádherný člověk, skvělý kuchař. Mluvili jsme o dětech, které spolu budeme mít. Pamatuju si přesně, o čem jsme se tehdy bavili, řešili jsme blížící se třicátiny mého manžela dvojčat,“ vypověděla zdrcená žena před soudem.
„Nejdřív jsem slyšela výbuchy, myslela jsem, že je to ohňostroj. Pak jsem ucítila střelný prach a měla jsem pocit, že se Amine, Charlotte a Emilie schovávají pod stolem. Ve skutečnosti je už ale zasáhly kulky,“ řekla Maya, která stihla vyběhnout před budovu a ukrýt se za autem, kde viděla umírat další z obětí. Několik kulek ze samopalů ji přitom trefilo do nohou. „Byl to muž, slyšela jsem jeho přerušovaný dech. Věděla jsem, že umírá,“ řekla.
Když našla svého manžela, byl mrtvý. „Ležel na zádech a měl otevřené oči. Nevšimla jsem si žádných zranění, ale okamžitě jsem věděla, že už tu není. Jeho oči byly prázdné, byla v nich jen nicota,“ vypověděla. V baru zemřela i dvojčata Charlotte a Emilie, která se blížících třicátin už nedočkala. Mehdi přežil s těžkými zraněními. „Už nejsme v kontaktu, bylo to pro něj příliš. Bylo nás pět a zůstala jsem sama,“ řekla Maya.
U soudu mluvili také příbuzní Manuela Diaze (63), řidiče autobusu, který zemřel při útoku u stadiónu Stade de France. Diaz právě tam přivezl fanoušky na fotbalový zápas Francie s Německem. A právě tam atentátníci rozpoutali peklo. Jeho dcera Sophie si vzpomněla, že ještě ten den byl Diaz v Portugalsku, kde řešil přípravy na její svatbu. V zoufalství celý den volala na různá místa, ale až další den jí potvrdili, že její otec je mrtvý. „V tu chvíli se mi roztříštil svět,“ řekla.
Šroub ve tváři
Mluvili také policisté, kteří ten večer fotbalový stadión hlídali. „Už nikdy nezapomenu na ty zvuky a na ten zápach,“ řekl strážník Pierre, který na vlastní oči viděl lidské tělo roztržené na dvě půlky. „Všude byly kusy masa,“ řekl. Jeho kolega Gregory, který měl ten večer též službu, přidal ještě příšernější vzpomínku. „Když jsem přišel domů, měl jsem kousky lidského masa ve vlasech,“ řekl.
Novinářka Marilyn, která ten večer přišla na fotbalový zápas dělat reportáž o německých fanoušcích, přišla k soudu s téměř dvoucentimetrovým šroubkem, který se jí při výbuchu zarazil do tváře. „Tvář mě čas od času bolí. Většinou právě třináctého listopadu,“ řekla. Výbušniny, které atentátníci použili, byly pro ničivější efekt napěchované šrouby.
„Rakovina jménem islamismus“
Někteří svědci a přeživší se při své řeči obrátili přímo k atentátníkovi a jeho pomocníkům na lavici obžalovaných. Olivier přišel u střelby v baru Le Carillon o kamaráda Sebastiana a sám byl zraněn na levé paži. „Víte, co vám udělají kulky z kalašnikova?“ obrátil se k teroristům a zvedl ruku. „Sedm kulek. Bum, bum, bum, bum, bum, bum, bum. Zničí to člověka. Jeho tělo museli upravovat čtyři dny, zalévali ty díry voskem,“ mluvil rozčileně o svém mrtvém kamarádovi. Pak přečetl připravený text. Atentátníky v něm označil za „podřadné rádoby válečníky s mozky vymytými marihuanou“, Abdeslama označil za „ubohého grázla, co ve snaze zveličit svou patetickou existenci předstírá, že je bojovník“. „Jestli má tahle země ještě vůbec nějakou čest, nikdy by neměla začínat dialog s rakovinou jménem islamismus. S rakovinou se nemluví, ta se má pouze zabíjet,“ řekl.
Jiný přeživší, Claude, který přišel při výbuchu u nohu a část střeva, mluvil k teroristů, naopak mírumilovně. „Mluvím k vám bez nenávisti, protože vím, že jste lidé. Pokud jste připraveni ukázat lítost, jsem ochotný vám odpustit,“ řekl Claude.
Muslimy zabíjet nechtěli
Obžalovaní téměř vůbec nemluvili. Slovo si ale několikrát vzal Abdeslam, když vypovídala Aminata Diakite, jejíž sestra Asta zemřela u Le Carillonu. Obě jsou muslimky. „Ti, kdo nám to udělali, nejsou muslimové,“ řekla. „Islám nám zakazuje zabíjet lidi.“ Na to zareagoval Abdeslam. „To, co teď řeknu, asi nikoho nepotěší, ale naším cílem byli pouze nevěřící. Pokud jsme zasáhli nějakého muslima, tak jen omylem,“ řekl.
Promluvil i druhý obžalovaný Yassine Attar. „Když jsem včera slyšel některé svědky vypovídat, zvláště Mayu, celou noc jsem z toho nespal,“ řekl. „Chci, aby lidi věděli, že i my, co sedíme na lavici obžalovaných, cítíme z každého příběhu velkou tíseň. Jsme lidské bytosti. Nyní tato zvěrstva opravdu odsuzuji a se všemi oběťmi skutečně cítím,“ řekl Attar. Ostatní mlčeli.
Příště se ke slovu dostanou přeživší z klubu Bataclan, kterých bude přibližně dvě stě.
