Vláda v Bejrútu dala zelenou armádnímu plánu, který má převést zbraně v zemi výhradně pod kontrolu státu. Kabinet potvrdil, že armáda začne s implementací, zároveň ale přiznává omezené kapacity. Část šíitských ministrů včetně zástupců Hizballáhu opustila jednání. Plán zůstává neveřejný a bez časového harmonogramu.
Libanonská armáda představila kabinetu akční plán a dostala pokyn začít. Vláda přitom zdůraznila, že detaily zůstanou v tajnosti. Ministerstvo informací zároveň mluvilo o nutnosti širší bezpečnostní strategie státu.
Co plán obsahuje a kde začne
Armáda má postupovat po jednotlivých krocích. Nejprve konsoliduje nasazení jižně od řeky Lítání. Poté rozšíří kontrolu do pásma mezi Lítáním a Awálí, následně do Bejrútu a předměstí, přes údolí Bikáa až na celé území. Cíl je jasný: dostat veškeré zbraně pod státní dohled.
Podmínky jsou však tvrdé. Plán počítá s ukončením izraelských operací a stažením jednotek. Vojsko má posílit stálá stanoviště v klíčových bodech, zpřísnit dohled nad přepravou zbraní a zavřít nelegální přechody na syrské hranici. Součástí je i pokračující zabavování zbraní v palestinských táborech.
Politické tření a odchody ministrů
Jednání provázelo napětí. Pět šíitských ministrů z Hizballáhu a spojeneckého hnutí Amal ze sálu odešlo. Upozornili, že rozhodnutí bez jejich účasti považují za neplatná vzhledem k citlivému mocenskému rozdělení v zemi. Vláda mezitím trvá na „výlučné pravomoci státu nad zbraněmi“.
Informace přicházejí po měsících, kdy téma odzbrojení dělí libanonskou scénu. Hizballáh opakuje, že zbraně nesloží v době pokračujících izraelských náletů a přetrvávající okupace oblastí na jihu. Vedení hnutí varovalo před vyostřením a naznačilo možnost protestů v ulicích.
Vnější tlak sílí. Spojené státy i Saúdská Arábie dlouhodobě volají po omezení vlivu Hizballáhu. Dvojice amerických senátorů ocenila posun vlády směrem k odzbrojení milic a vyzvala k úplné realizaci armádního plánu. Bejrút zároveň ujišťuje, že vůči Izraeli „neudělal a neudělá žádné ústupky“.
Analytici upozorňují na limity, které armáda sama přiznává. Varují, že přímá konfrontace s Hizballáhem by mohla rozštěpit bezpečnostní složky a prohloubit vnitřní krizi. Vláda proto volí postupný, bezpečnostně řízený postup a žádá měsíční reporty o nasazení v regionech.
Kabinet sází na kombinaci vojenských kroků a politického vyjednávání. Bez jasného časového rámce však bude úspěch záviset na terénu, logistice a regionální situaci. Základní směr ale platí: stát chce monopol na zbraně a armáda dostala úkol začít.
