Len kdysi kraloval irským polím i textilním dílnám. Po letech zapomnění se vrací a ukazuje, že může být klíčem k udržitelnému zemědělství i průmyslu.
Len byl po staletí pevně spjat s Irskem. Z Belfastu udělal tzv. Linenopolis, hlavní město lnu, a z venkovských vesnic prosperující centra výroby, která živila celé komunity. Jenže ve 20. století přišel úpadek, textilní průmysl se přesunul jinam a len zmizel z krajiny.
Dnes se ale situace mění. Rostoucí zájem o přírodní vlákna a tlak na ekologická řešení otevírají lnu cestu zpět. Pro farmáře je šancí, jak diverzifikovat výrobu a udržet půdu zdravou.
Len oživuje pole i průmysl
Len není náročný na pěstování. Roste s minimem hnojiv, nepotřebuje pesticidy a prospívá střídání plodin. Podle odborníků může dokonce pomoci zmírnit znečištění vody a tím podpořit ekosystémy.
„Len je rotační plodina,“ připomíná farmářka Helen Keys. „Nelze ji pěstovat na stejném poli každý rok, a proto se skvěle doplňuje třeba s bramborami.“ V době, kdy 92 % irské půdy zabírá maso a mléko, působí len jako vítaná alternativa.
Od semínka po komunitu
Len se skvěle hodí do cirkulární ekonomiky. „Nic nepřijde nazmar,“ říká nadšená pěstitelka Kathy Kirwan. Vlákna končí v textilu, z dřevnatých částí vznikají kompozity či papír a semen se získává olej nebo vosk.
Na Mallon Farm v hrabství Tyrone se len stal symbolem proměny. Helen Keys a Charlie Mallon kdysi provozovali mléčnou farmu, která je vyčerpávala. Přechod na pestřejší systém se lnem a dalšími plodinami jim vrátil chuť do práce i kontakt s půdou.
Důležitou roli hraje i komunita. Dobrovolníci pomáhají se sklizní, sousedé půjčují staré stroje a designéři zkoumají nové využití vláken. „Farmaření se stává něčím mnohem víc, když začnete pracovat s dalšími lidmi,“ říká Helen.
