Život v peruánském městečku La Rinconada, které leží ve ve výšce přes 5100 metrů nad mořem, není ničím výjimečným. Tento „Ďáblův ráj“, jak se mu příznačně přezdívá, není pro slabé povahy. Město sužuje drsné klima a hladina kyslíku je drasticky nižší než na úrovni moře. Jeho obyvatelé však přesto vytrvávají, hnáni příslibem zlata v této odlehlé části peruánských And.
V peruánských Andách se La Rinconada pyšní titulem nejvýše položené trvalé osady na Zemi, která se nachází v neuvěřitelné výšce mezi 16 000 a 17 000 stopami (4 900 – 5 200 metrů) nad mořem. Tato odlehlá osada je důkazem lidské odolnosti. Jejích 50 000 obyvatel žije v extrémních podmínkách, kde není tekoucí voda, kanalizace a do roku 2000 ani elektřina. Hlavním zdrojem obživy města je těžba zlata, vyčerpávající zaměstnání, které trvá již více než 60 let a nutí jeho obyvatele snášet těžké a nebezpečné podmínky pro získání drahého kovu.
What's the highest place on Earth that humans live? https://t.co/0WVvf02SYt
— Live Science (@LiveScience) May 25, 2024
Život v takové nadmořské výšce představuje značné fyziologické problémy. „V době, kdy jste ve výšce asi 4500 metrů, má stejný nádech vzduchu, který zde (na úrovni moře), asi 60 % molekul kyslíku, takže je to velký stres,“ vysvětluje Cynthia Beall, emeritní profesorka antropologie na Case Western Reserve University v Ohiu. Aby obyvatelé La Rinconady přežili, přizpůsobili se svému prostředí pozoruhodným způsobem. Návštěvník by si okamžitě všiml zrychleného dýchání a srdečního tepu, jak se tělo snaží přizpůsobit nižší hladině kyslíku. Příznaky jako bolesti hlavy, únava, nevolnost a ztráta chuti k jídlu, které svědčí o akutní horské nemoci (AMS), jsou běžné, protože tělo se snaží přizpůsobit.
Jak píše server Live Science, po určité době strávené v těchto nadmořských výškách, obvykle zhruba po týdnu až dvou, začne lidské tělo kompenzovat situaci tím, že začne produkovat více červených krvinek a hemoglobinu. U místních horalů je však tato adaptace hlubší a hluboce zakořeněná. Zejména andští horalé mají v krvi vyvinutou vysokou koncentraci hemoglobinu, která jim umožňuje přenášet více kyslíku. Tato adaptace však s sebou nese řadu komplikací. Nadměrná tvorba červených krvinek může vést k chronické horské nemoci (CMS), která postihuje přibližně každého čtvrtého obyvatele La Rinconady a způsobuje závažné příznaky, jako je únava, dušnost a chronické bolesti.
Optimální léčba CMS spočívá v přesunu do nižší nadmořské výšky, což však často není proveditelné pro ty, jejichž živobytí je zasazeno do nadmořských výšek. Podle Tatuma Simonsona, docenta medicíny na Kalifornské univerzitě v San Diegu, mohou úlevu přinést alternativy, jako je pravidelné pouštění krve a užívání léku acetazolamid, který snižuje tvorbu červených krvinek. I přes tyto zásahy zůstává dlouhodobá bezpečnost a účinnost nejistá.
Tibetští horalé, další skupina žijící ve značných nadmořských výškách, naopak vykazují jiný typ adaptace. Na rozdíl od Andů nemají Tibeťané zvýšenou hladinu hemoglobinu, což u nich snižuje riziko CMS. Místo toho se jejich těla přizpůsobila zlepšením průtoku krve. Tato jedinečná adaptace se připisuje genetické mutaci genu EPAS1, který snižuje koncentraci hemoglobinu – mutace, která byla pravděpodobně zděděna od Denisovanů, vyhynulého lidského druhu. Zajímavé je, že podobné mutace byly objeveny u skupiny andských horalů, což podnítilo další vědecké zkoumání.
V tomto extrémním a nehostinném prostředí jsou obyvatelé La Rinconady důkazem lidské odolnosti a přizpůsobivosti.
