Matky předávají svým potomkům, a to jak dcerám, tak synům, svou mitochondriální DNA (mtDNA). Pouze dcery však mohou mtDNA předat dalším generacím. Ta se tak využívá ke sledování evoluční historie. Na základě analýzy psího mitochondriálního genomu z fragmentu kosti, se vědcům podařilo určit, kdy a kudy se psi mohli dostat do Ameriky.
Mitochondriální DNA, která se dědí po mateřské linii, posloužila vědcům v analýze kostního fragmentu nalezeného na jihovýchodě Aljašky. Nález představuje kousek stehenní kosti a jedná se o nejstarší potvrzený pozůstatek domácího psa v Americe. Vědci na něj však narazili náhodou, když sekvenovali DNA z kolekce stovek kostí nalezených na Aljašce. Vědci si navíc nejprve mysleli, že kost pochází od medvěda.
Bernardýn, ilustrační foto. Foto: Pixabay.com
Studie zjistila, že kostní fragment patří psovi, který žil v regionu před asi 10 150 lety. Na základě výsledků došli vědci z univerzity v Buffalu k závěru, že zvíře patřilo do linie psů, která se evolučně oddělila od psů pocházejících ze Sibiře již před 16 700 lety. Toto časové období se může shodovat s obdobím, kdy lidé mohli migrovat do Severní Ameriky. Zjištění tak přispívají k rostoucímu množství znalostí o migraci psů do Ameriky.
„Nyní máme genetické důkazy od starodávného psa nalezeného podél aljašského pobřeží. Protože psi jsou znakem lidské okupace, pomáhají naše údaje nejen načasování, ale také umístění vstupu psů a lidí do Ameriky. Naše studie podporuje teorii, že k této migraci došlo právě v době, kdy se pobřežní ledovce během poslední doby ledové stáhly,“ říká pro ScienceDaily evoluční bioložka Charlotte Lindqvist, která byla hlavní autorkou studie.
pes se pravděpodobně živil mořskou stravou, jako jsou ryby a zbytky tuleňů a velryb.
Dodává, že do Ameriky migrovali psi v několika vlnách, otázkou ale zůstává, kdy přišli ti první. „Fosilní záznamy o starověkých psech v Americe jsou neúplné, takže všechny nalezené nové pozůstatky poskytují důležitá vodítka,“ říká další autor studie Flavio Augusto da Silva Coelho.
Lindqvist dodává, že to vše začalo jejich zájmem o to, jak klimatické změny doby ledové ovlivnily přežití zvířat a jejich pohyb v této oblasti. „Náš starodávný pes z jihovýchodní Aljašky podporuje hypotézu, že k první migraci psů a lidí došlo pobřežní cestou severozápadního Pacifiku místo centrálního kontinentálního koridoru, který se podle všeho stal životaschopným teprve asi před 13 tisíci lety,“ poznamenává Coelho.
Zajímavé také je, že metoda zvaná izotopová analýza uhlíku naznačuje, že tento pes se pravděpodobně živil mořskou stravou, která mohla sestávat z potravin, jako jsou ryby a zbytky tuleňů a velryb.
