Prošli jste si bolestivým rozchodem, partner zklamal vaši důvěru. Přesto na něho pořád myslíte. Dokola si přehráváte v hlavě, jaké by to bylo, dát mu ještě šanci. Udělat tlustou čáru za tím špatným a znovu mu otevřít své srdce. Tomu, co vás tak zranil. Jde to vůbec? Ano. Nevěrníka ale nešetřete. Pořádně si ho prověřte! Jestli oddanost až na věky myslí vážně, bude rád spolupracovat. Hlavně – nic neuspěchat.
Zní to jednoduše. Za to, co jsem provedl, se omluvím a on/ona mi odpustí. Vždyť mě miluje. Tak snadné to ale není. Duše je křehká nádoba. Když s ní praštíme o zem, rozletí se na tisíc kousků. Myslet si, že stačí omluva a všechno bude jako dřív, je bláhové. A i kdyby, určitě se to nestane lusknutím prsty. Získat důvěru k člověku, který nám ublížil, je cesta na dlouhou trať. Není však předem ztracená! Když budou oba chtít, mít dost vůle, trpělivosti a odhodlání, pouto, které mezi nimi bývalo, mohou oživit.
„Proč spolu s manželkou už nejste?“ „Protože jsem vůl,“ odpověděl muž lakonicky. Za slovy se skrývala životní prohra. Bral na služební cesty svoji sekretářku a tam si s ní užíval. Manželka o tom celé měsíce neměla tušení. Myslel, že se na to nepřijde. Když to zjistila, bylo zle. Ač on litoval a manželku odprošoval a posílal jí květiny, nedokázala odpustit. Dodnes. Nemohla se smířit s tím, že jí muž lhal do očí. On zůstal sám se svými výčitkami a lítostí. Jsou ale i příběhy se šťastným koncem. Případy, kdy se partneři rozhodnou otřes vztahu překonat a zkusit to znovu a lépe.
„Na mé narozeninové oslavě, kde se hodně pilo, přítel vyjel po mé sestřenici. Druhý den mi přinesl kytku a omlouval se, že byl opilý, a že si nic nepamatuje. Jenomže za čas jsem zjistila, že jsou stále v kontaktu. Dál se tajně scházeli,“ vypráví pětatřicetiletá Ilona. „To už jsem neskousla. Vzala jsem jeho věci (bydlel u mě) a nacpala mu je do auta. Už jsem ho nikdy nechtěla vidět. Ať si táhne za ní.“
Z románku nakonec nic nebylo a oba zůstali dlouho single. On se snažil Ilonu stále získat zpět. Prosil ji o odpuštění, posílal dárky. Občas se viděli, ale Ilona měla jasno: Nic víc než kamarádi. „Nikdy bych nevěřila, že bych mu dokázala odpustit,“ přiznává. Přesto se tak stalo. Po čtyřech letech se opět dali dohromady. Dnes jsou spolu už pátým rokem, šťastni. „Dlouho mi trvalo, než jsem Lukášovi zase začala věřit,“ přiznává Ilona. Ponaučení zní jasně: Raději domýšlet své činy dřív, než je uděláme. Uvědomovat si včas, že za jedinou zradu můžeme pykat do konce života. A to oba. Zde je několik užitečných rad, jak případně začít znovu, abychom se podruhé ošklivě nespálili.
Nespěchejte
Je pochopitelné, že zezačátku budete opatrní. Vaše duše je stále zraněná a strach, že přijde další zklamání, tu bude. Proto pokud se na to necítíte, nevrhejte se do staronového vztahu po hlavě. Žádné hurá akce v podobě okamžitého stěhování, svatby, dětí… Oťukávejte se, jako když jste spolu šli na první rande. Zajděte si spolu na kávičku, večeři, na procházku… Sbližujte se po krůčkách. Partnerovi tím dáte najevo, že vás stále nemá jistého/jistou. A že se musí ještě hodně snažit, aby si vás získal. Vážnější rozhodnutí nechte až na později.
Důvěřujte, ale prověřujte!
Připravte nevěrníka na to, že si ho pořádně proklepnete. Musí pochopit, že vy chcete mít jistotu, že je upřímný a ve svých nekalostech za vašimi zády nepokračuje dál. Ne, že byste mu musel – či musela – odposlouchávat hovory a sledovat ho gpeskou. Ale ostražitost je na místě. Zajímejte se, co vaše polovička dělala, když jste byli v práci, jak bylo na návštěvě u maminky… Partner „hříšník“ by měl tyto kontrolní otázky přijímat s pokorou a informovat vás o všem, co dělá, ve vlastním zájmu. Alespoň zezačátku. Buďte neustále ve spojení. Jedině tak vás může přesvědčit, že mu můžete věřit.
Šetřete s vyznáním
Patetické výkřiky „miluji tě“ a vrhání amorových šípů není úplně tím, čím bychom měli začít. Mnohem lépe je, nechat si jakýsi pomyslný háv bezpečí a odstupu. Pro případ, kdyby to náhodou nevyšlo. Mohla by to také být ze strany vašeho protějšku jen prázdná slova. Hned spadnout do slepé lásky, by pak o to více bolelo. Nechte raději věcem volný průběh a dramatická milostná vyznání si nechte až na čas, kdy budete svému protějšku opět plně důvěřovat. Pak teprve to bude mít ten pravý význam a váhu.
Nová pravidla
Marná sláva – nevěra tu bude s námi už na vždy. Je to jako se dřevem, do kterého zatlučete hřebík. I když ho vytáhnete, zůstane tam po něm díra. V tomto případě vždy zůstanou někde vzadu naší mysli pochybnosti. Proto je třeba podle toho udělat opatření. Partner, který si vysloužil nálepku nevěrníka, by určitě neměl vyrážet na večírky, či podobné akce, kde se budou pohybovat lidé opačného pohlaví, bez vás. A nemělo by to být jen vaším rozhodnutím. Provinilec by měl být takto loajální k vám sám od sebe. Pokud to myslí upřímně, nebude vás chtít trápit zbytečnými provokacemi, i kdyby on si byl sám sebou jistý sebevíc.
