Žít v rodině, kde vládne narcistický rodič, je dlouhodobě vyčerpávající. Jeden čtenář serveru HuffPost otevřeně přiznal, že se přistihl při myšlence, že by vlastně chtěl, aby se manželství jeho rodičů rozpadlo. Otec se celý život chová panovačně, ponižuje manželku i děti a rodinná atmosféra je plná křiku a manipulací. Přesto matka po desítkách let soužití není připravená odejít. Co v takové situaci dělat?
Příběh ukazuje, že rozhodnutí odejít z toxického vztahu není nikdy jednoduché. Ani pro někoho, kdo už si uvědomuje, že žije s narcistou. „Člověk může vědět, že partner je manipulativní, ale to neznamená, že se ztratí city, naděje nebo obavy z rozvodu,“ vysvětluje terapeutka Lauren Maher. Trauma-vazba a roky společného života dokážou připoutat i tam, kde logika velí odejít.
Podpora, ne tlak
Když děti tlačí rodiče k odchodu, může to vést spíš k odporu. „Je důležité, aby rozhodnutí vyšlo přímo od vaší mámy, ne od vás,“ vysvětluje psychoterapeutka Ami B. Kaplan. Role dětí je stát po boku, ne vést bitvu. Ocenit její drobné kroky k samostatnosti – nové přátele, zájmy, chvíle, kdy se postavila otci. A nabídnout praktickou pomoc, třeba odvoz na akce, kam už nechce jezdit s manželem, nebo možnost přespat u vás.
Život po boku narcisty zanechává stopy i na dětech. „Snažit se hrát rodinného ‚opraváře‘ většinou končí frustrací,“ upozorňuje rodinná terapeutka Karyl McBride. Dlouhodobě je proto důležité, aby si dospělé děti narcistů našly podporu pro sebe – ať už v terapii, nebo v online komunitách lidí s podobným dětstvím. Sdílení zkušeností pomáhá uvědomit si, že nejste sami a že je v pořádku hledat vlastní cestu.
Přijměte realitu
Radikální přijetí situace neznamená souhlas, ale uznání reality. „Sepište si dvě kolonky – co mám pod kontrolou a co ne. V první budou vaše činy a postoje, v druhé chování druhých,“ radí Maher. Nastavování hranic pak neznamená říkat ostatním, co mají dělat, ale rozhodnout se, co uděláte vy.
Příběh syna narcisty připomíná, jak těžké je dívat se, když blízký člověk zůstává ve vztahu, který mu ubližuje. O to důležitější je nezapomínat na vlastní zdraví a budovat si život mimo rodinný chaos. Protože i když máma možná nikdy neudělá velký krok, její děti mají šanci ten svůj učinit.
