Víte o sobě, že určitě nejste k zahození. Vypadáte k světu, máte rozhled, dobrou práci, jste akční… Sen každého muže, dalo by se říct. Přesto jste sama. Roky ubíhají a stále ne a ne najít tu pravou lásku. Kde se stala chyba? A má to nějaké řešení?
Právě tyto otázky si klade mnoho žen. Internet je plný „chytrých“ rad, proč se tomu tak děje. „Máte moc velké nároky“, „Bojíte se, že vám ublíží“, „Máte pocit, že si lásku nezasloužíte“, „Nejdete seznámení naproti“…
Věříme vám, že se ani s jedním bodem neztotožníte. Jste akční, přátelská, bez jakýchkoli psychických bloků, stojíte pevně nohama na zemi. Navíc žena „všech 5 P“. Přesto zůstáváte na ocet. Kdo jiný by už měl mít stabilní partnerský vztah, než vy, říkáte si.
Vždyť i Mařka odvedle, která má dvacet kilo nadváhu, chybí jí dva zuby a pořád jenom ječí, je už dávno vdaná a má tři děti. Jenomže věci nejsou tak jednoduché.
Kdyby se lidé k sobě řadili JEN podle akčnosti, míry atraktivity, barvy vlasů, jistě byste měla na každém prstu deset adeptů. Jenomže symbióza dvou lidí je velký koktejl vůní, vjemů, pocitů, chemie a energií, kde logicky znějící kvality hrají docela bezvýznamnou roli.
Můžete se řídit tisíce radami a poučkami, ale pokud nenarazíte na toho správného člověka, který vás vezme za srdce a vy jeho, amorův šíp nevyletí. Někdo má to štěstí, že svého srdce šampiona objeví hned na střední, jiný prochodí půl světa a spřízněnou duši nepotká.
A vůbec nejde o to, zda jsme tlustí, hubení, chytří, hloupí, akční, nebo vystrčíme paty z domu jen do sámošky pro rohlíky. Protože sto lidí – sto chutí. Chce to „jen“ najít tu svou druhou polovinu.
Osudovka přímo pod nosem
Osmatřicetiletý Marek, majitel jedné pražské kavárny, modrooký sympaťák, je už patnáct let ženatý se svou sousedkou. Za svůj život potkal mnoho žen. Přesto říká, že kdyby se v osmnácti letech neseznámil se svojí nynější ženou, byl by nejspíš sám. Jen ona splňuje všechny jeho představy.
Nezbývá než přijmout fakt, který se neposlouchá dobře. Osudová láska není samozřejmost. Spíše hra o štěstí. Najít toho pravého či pravou se někomu podaří hned, někomu až později. Někomu až napodruhé, napotřetí, někomu vůbec. A někdo si tu pravou lásku nechá proplout mezi prsty – ať už z mladické nerozvážnosti, nebo svou chybou, aniž si to uvědomí. Proto, když člověk cítí výjimečné spojení, měl by ho chytit za pačesy. Neřešit, že je plešatý nebo bez titulu. Možná jste měli v ruce výherní číslo Šance milion, a to už se nemusí opakovat.
Nezapomínejme však, že být v páru není jediným smyslem života. To, že nemáte partnera, neznamená, že jste horší. Stejně tak vdaná žena neznamená šťastně vdaná žena. Zadaný automaticky neznamená být spokojený. Zatímco vy si prožíváte svůj singl život teď, Mařku odvedle to může čekat třeba za pár let, až se manželovi znelíbí, sbalí si kufry a uteče od ní.
Šťastná singl maminka
Pětačtyřicetiletá Kamila, maminka své vysněné holčičky, byla do čtyřiceti let single. Sympatická, vysoká, podnikavá brunetka neměla o chlapy nouzi. Každý týden randila/chodila s jiným. Její typ byl vysoký, svalnatý, tmavovlasý hezoun. Poznala jich bezpočet. Ani s jedním to nevyšlo. Ve čtyřiceti letech, když už ztrácela naději, že se stane někdy matkou, potkala obyčejného, o hlavu menšího, pětatřicetiletého „kluka“, blonďáka. Vůbec to nebyl její typ, vůbec to nebyl chlap pro život. Ale srdci neporučíš. Stejně se do něho po uši zamilovala. Nastěhovala si ho do svého nového bytu, půjčovala mu své auto, řešila jeho existenční problémy. Ani ne za rok s ním otěhotněla. Jako otec i partner její vyvolený pohořel. Dnes je opět sama, ale šťastná – díky své milované dcerce. Cesty osudu jsou klikaté. A jsou dokonce takoví, kteří by sólo život neměnili!
Radost ze života
Třeba dvaapadesátiletá Sabrina už bere muže jen „na návštěvy“. „Po jednom ošklivém rozchodu mi někdo poradil, že mám zhubnout, začít se vzdělávat, učit se cizí jazyky a všelijak na sobě pracovat. Tak jsem té rady uposlechla. A během mé cesty k dokonalosti mi došlo, že toho chlapa pro život nepotřebuju. Jenom občas do postele, tam je to přeci jenom lepší ve dvou,“ svěřila se žena v jedné internetové diskuzi. Podobně radí i odborníci.
Když se jednatřicetiletá Klára svěřila své psycholožce, že se jí pořád nedaří zakotvit ve vztahu, dala jí prostou radu. „Najděte si kamaráda s výhodami.“ Je to prý podle ní nejlepší východisko, jak ze začarovaného kruhu. Věci nehrotit, netlačit na pilu. Možná se pak i láska sama objeví. Ve chvíli, kdy to budeme nejméně čekat.
