Nejlepším způsobem, jak se postavit realitě, je praxe. K tomu můžeme využít jakoukoliv situaci. Procvičujte všímavost a bytí v přítomném okamžiku každý den.
Také jste si všimli, kolik denních úkonů děláte úplně automaticky? Bez jakéhokoliv přemýšlení vykonáváte mnoho činností. Určitě se vám někdy stalo, že jste odešli z domova a pak přemýšleli, jestli jste zamkli dveře. Zamkli, ale nepamatujete si to. V tu chvíli jste fungovali na autopilota, myšlenkami jste byli jinde. Rozhodně ne v přítomném okamžiku.
Zamkli jste, nebo ne? Moment, kdy strkáme klíče do zámku si většinou nedokážeme vybavit. Foto: Unsplash
Zkuste to jinak
Pokud nemáte čas na meditaci, nebo si potřebujete během dne najít malou úlevu, vyberte si cokoli, co děláte pravidelně a převeďte všímavost do praxe. Zde je návod:
Vyberte si činnost, kterou většinou děláte bezmyšlenkovitě a automaticky.
Měla by to být činnost časově ohraničená. Např. čištění zubů, vynášení odpadků, mytí obličeje nebo rukou, zamykání nebo odemykání dveří.
Po dobu jednoho týdne dělejte tento malý úkol s naprostou, nepřerušovanou pozorností. Třikrát se zhluboka nadechněte, než otevřete dveře nebo vezmete do ruky zubní kartáček.
Vnímejte fyzický zážitek svého těla v daném okamžiku: jak pevně držíte zubní kartáček, studený vzduch na vaší kůži, když vyjdete ven a držíte v ruce tíhu pytle na odpadky, zvuk štěrku pod vašima nohama při chůzi, teplotu vody při namáčení pánve od večeře.
Kde jste myšlenkami, zatímco si čistíte zuby? Foto: Unsplash
Všimněte si jakýchkoli změn ve svém postoji před, během a po provádění této každodenní činnosti.
Začněte se zajímat o to, co jste odhalili o způsobu, jakým vykonáváte jiné každodenní úkoly. Co se o sobě můžete dozvědět prostřednictvím tohoto malého úkolu? Jak odráží větší akce?
Tato praxe všímavosti prostřednictvím každodenních činností nevyžaduje změnu denní rutiny nebo přidávání času do již tak plného plánu. Vyžaduje pouze posun ve vědomí. Věnujeme pozornost životu tak, jak se odehrává – maličkým, triviálním věcem, stejně jako důležitým a smysluplným. Samozřejmě, že takto nemůžeme fungovat pořád. Ale je mocné a poučné občas vypnout autopilota.
Tím, že se oddáme okamžiku, který je přítomný a skutečný – tento šálek kávy, tento doušek čaje, tato póza na naší podložce, tento soucitný dech během našeho rušného dne – se znovu napojíme na pocit stability a svobody jednání. Nemůžeme zaručit, jaký bude příští okamžik. Ale to, že se s ním upřímně setkáme, je nejlepší cesta vpřed.
