Pozornost se netýká jen věcí, na které se zaměřujeme – týká se také všech věcí, které se nám podaří odfiltrovat. Víme, že pozornost je jak selektivní, tak omezená, pokud jde o kapacitu. Ale jak přesně odfiltrujeme nepotřebné informace a zaměříme svou pozornost na věci, na kterých skutečně záleží?
Mnoho teorií pozornosti má tendenci soustředit se na to, jak zaměřujeme svou pozornost. Už ale neřeší, jak se nám daří ignorovat všechny podněty kolem nás, které o naši pozornost soutěží. Několik nedávných studií se zaměřilo na neurovědu, která osvětluje možné procesy, jenž ovlivňují, jak odfiltrujeme rozptýlení.
Pozornost na nervové úrovni
Jedna studie vědců z Newcastle University z roku 2013 naznačila, že způsob, jakým neurony reagují na vnější podněty, ovlivňuje percepční schopnosti. Hlavní autor Alex Thiele vysvětlil:
„Když komunikujete s ostatními, můžete se lépe slyšet tak, že budete mluvit hlasitěji nebo jasněji. Zdá se, že neurony dělají podobné věci, když dáváme pozor. Posílají své poselství intenzivněji svým partnerům, což je srovnatelné s tím, když mluvíte hlasitěji. Ale co je důležitější, také zvyšují věrnost svého poselství, což je srovnatelné s jasnější mluvou.“
Synchronizace oblastí mozku
Vědci z Washington University School of Medicine v St. Louis zjistili, že mozek se zdá být schopen synchronizovat aktivitu v různých oblastech mozku, což umožňuje člověku soustředit se na úkol. Výzkumníci tento proces přirovnávají k používání vysílačky – oblasti mozku se v podstatě „naladí na stejnou frekvenci“, aby se vytvořila jasná komunikační linka.
„Myslíme si, že mozek nejenže uvede do pohotovosti oblasti, které usnadňují pozornost, ale také zajistí, aby tyto oblasti měly otevřené linky pro vzájemné volání,“ vysvětlila výzkumnice Amy Daitch.
Studie zahrnovala přímé skenování určitých oblastí mozku u pacientů s epilepsií, když sledovali vizuální cíle. Účastníci byli požádáni, aby detekovali cíle na obrazovce, aniž by pohnuli očima, a poté stisknutím tlačítka označili, že cíl viděli.
Výzkumníci zjistili, že když účastníci zaměřili svou pozornost na cíl, určité oblasti mozku důležité pro pozornost upravily své cykly vzrušivosti tak, aby se cykly shodovaly. Oblasti, které nejsou spojeny s pozorností, nevykazovaly žádné takové změny ve vzrušivosti.
Autoři vyvozují, že když jsou oblasti mozku zapojené do detekce stimulů na vysoké úrovni excitability, lidé si mnohem pravděpodobněji všimnou stimulu. Naopak, když jsou úrovně excitability v těchto oblastech nízké, je pravděpodobnost detekce signálu mnohem nižší.
Systém proti rozptýlení mozku
Další nedávná studie naznačuje, že mozek skutečně aktivně potlačuje určité signály, aby se vyhnul rozptýlení. Vědci se domnívají, že naše schopnost zaměřit se na objekt je pouze částí rovnice pozornosti.
„Naše výsledky jasně ukazují, že toto je pouze jedna část rovnice. A že aktivní potlačování irelevantních objektů je další důležitou částí,“ vysvětlil hlavní autor John Gaspar.
Autoři také naznačují, že objev tohoto systému proti rozptýlení by mohl mít důležité důsledky pro psychologické poruchy související s pozorností, včetně ADHD. Ti, kdo mají problémy s pozorností, mohou tak mít větší prospěch z potlačení rozptýlení než ze snahy o usilovnější soustředění.
Proč jsou tyto procesy důležité?
Proč je tak důležité porozumět procesům za pozorností? Protože žijeme ve světě rozptýlení. V každém okamžiku mohou o naši pozornost soupeřit tisíce věcí a naše schopnost je odfiltrovat a zaměřit se na to, na čem skutečně záleží, je důležitá.
Když jedete autem v rušném provozu, vaše schopnost soustředit se na silnici a ostatní řidiče a ignorovat rušivé prvky (rádio, mobilní telefon, klábosení cestujícího ve vašem autě) může znamenat rozdíl mezi bezpečným dojezdem do cíle nebo dopravní nehodou.
