V Izraeli se budou v úterý konat předčasné parlamentní volby, které budou páté za necelé čtyři roky. Hlavními soupeři v nich jsou pravicový blok stran vedený Likudem expremiéra Benjamina Netanjahua a centristické a levicové strany, z nichž nejsilnější je Ješ Atid současného premiéra Jaira Lapida. Poslední průzkumy nedávaly ani jednomu z těchto uskupení šanci získat aspoň 61 ze 120 parlamentních křesel. Podle izraelských analytiků tak mohou volby skončit patem a v nejzazším případě by Izraelci museli jít volit znovu.
Předvolební komentáře se zaměřovaly hlavně na vzrůst popularity krajně pravicové aliance Strany náboženského sionismu a strany Ocma Jehudit, v jejichž čele stojí kontroverzní politici Bezalel Smotrič a Itamar Ben Gvir. Jejich společná kandidátka se označuje výrazem Náboženský sionismus (RZ).
The biggest question ahead of Israel’s Nov. 1 election is whether former Prime Minister Benjamin Netanyahu will return to power, aided by a bloc of far-right partieshttps://t.co/1iDySlgGEP
— TIME (@TIME) October 31, 2022
Podle průzkumu televizního Kanálu 13 má Likud expremiéra Netanjahua šanci obsadit 30 křesel a stát se znovu nejsilnější parlamentní stranou. Ješ Atid by mohla mít 27 křesel a RZ 15.
Části levicově orientovaných stran a arabských formací, které by zřejmě potřeboval Lapid k sestavení vládní koalice, hrozí, že nezískají aspoň 3,25 procenta hlasů potřebných pro vstup do parlamentu. Strany Merec a arabské Hadaš-Taal a Sjednocená kandidátka podle průzkumů tuto hranici překonají pouze těsně a každá by obsadila čtyři křesla. Podle televize by mohlo z více než třicítky kandidujících stran do parlamentu vstoupit devět – Netanjahu by pak jako šéf vítězné strany zřejmě jako první sestavoval vládu. Podle průzkumu by dosáhl na 60 mandátů, Lapid na 56.
Důvodem vypsání dalších voleb byly neshody v minulé vládní koalici, která vznikla po loňských volbách z osmi velmi nesourodých politických subjektů s jediným většinovým hlasem v Knesetu.
List The Jerusalem Post (JP) napsal, že je velmi pravděpodobné, že úterní hlasování neposkytne výsledek, který povede ke stabilní koalici, přičemž vzestup protiarabské, protidemokratické a antisekulární RZ ohrožuje izraelskou demokracii a poškodí postavení země v cizině, zejména mezi americkými Židy. Důvodem je avizovaná Netanjahuova ochota přizvat do vlády ultranacionalisty z RZ.
Netanjahu je soudně stíhaný, vinu ale popírá. Ben Gvirovi a Smotričovi slíbil ministerská křesla a podle serveru Axios se za to oba zavázali, že budou usilovat o zákon, který zpřísní podmínky pro stíhání politiků za korupci.
Ben Gvir patří ke stoupencům Meira Kahaneho, jehož rasistická strana Kach byla v Izraeli roku 1994 zakázána a ocitla se na izraelském a americkém seznamu teroristických organizací. Ben Gvir byl roku 2007 usvědčen z podpory teroristické organizace. Nedávno hrozil zbraní Palestincům ve východním Jeruzalému, je obdivovatelem Barucha Goldsteina, který roku 1994 postřílel v Hebronu 29 Palestinců, a je toho názoru, že neloajální Arabové by měli být vyhoštěni. V případné vládě chce získat portfolio vnitra nebo vnitřní bezpečnosti. Někteří komentátoři Ben Gvira označují za nebezpečí pro stát a za izraelskou verzi amerických zastánců nadřazenosti bílé rasy.
Právo odevzdat hlas má 6,78 milionu Izraelců, v loňských březnových volbách k urnám přišlo něco přes 67 procent voličů. To byla třetí nejnižší účast v dějinách země.
Izraelci mají ve volební den placené volno, což bude stát ekonomiku podle Izraelského institutu demokracie 733 až 837 milionů dolarů (18 až 20 miliard korun). Výdaje na šest voleb, které se v Izraeli konaly od roku 2015 včetně těch úterních, se odhadují na čtyři miliardy dolarů (99 miliard korun). Velkou část hradí malé a střední podniky, které chtějí, aby se zrušilo pravidlo o placeném volebním volnu.
Arabské politické strany mají nyní v parlamentu deset mandátů. Netanjahu i Lapid se v kampani zaměřovali na arabské voliče, ale z opačných důvodů. V minulých volbách odevzdalo hlas asi 44 procent oprávněných arabských voličů. Lapid se jejich zájem snažil vzbudit tvrzením, že s pravicovou vládou přijdou o vše, čeho dosáhli za současné vlády. Netanjahu má naopak zájem o co nejnižší účast Arabů a snížení počtu mandátů arabských stran ve prospěch svých potenciálních spojenců.
Minulé čtyři roky hodnotí izraelská média jako nekončící vlny polarizace společnosti a rozdělování obyvatel kolem témat podpory a kritiky Netanjahua nebo souhlasu či nesouhlasu s účastí Arabů v koalici. I když se po loňských volbách tandemu Naftali Bennett-Jair Lapid podařilo ukončit Netanjahuovo 12leté nepřetržité vládnutí, jejich experiment neuspěl. Na papíře bylo sestavení vlády z různorodých stran možné, ale v praxi nefungovalo. Pokud se Netanjahuovi podaří získat dostatek partnerů, vznikne vláda, jejíž šéf se bude snažit vyhnout stíhání a významní ministři budou zaměřeni proti Arabům, proti komunitě LGBT+, proti ženám a proti náboženským svobodám. To Izraeli podle listu The Jerusalem Post prospěch nepřinese a pravicově orientovaní voliči to vědí. Chtějí pravicovou vládu, ale nikoli takovou, která ohrozí občanské svobody, dodal JP.
Jak by se mohlo Lapidovi podařit sestavit vládu, není jasné. Pokud by to mělo znamenat oslovit Araby, pak to přinese ztrátu potenciálních spojenců, jako je Gideon Saar, který kandiduje v alianci Strana národní jednoty s ministrem obrany Bennym Gancem. Průzkumy je řadí na čtvrté místo a dávají jim deset mandátů. Zbývá ještě jedna možnost, o níž se Izraelci bojí mluvit, ale vědí, že hrozí – šesté volby. Co se rychlosti střídání voleb týče, dostal se Izrael na první příčku na světě a překonal Řecko – od roku 1996 se v Izraeli volby konaly v průměru každých 2,4 roku, v Řecku 2,53 roku a ve Španělsku 2,96 roku.
