Palmarola nemá silnice, přístav ani mobilní signál. Turisty ale přitahuje právě tím, co jinde chybí: klidem, mořem a pocitem, že se svět na chvíli vypnul. Kdo chce opravdový únik, musí si ho zasloužit.
Palmarola leží v Tyrhénském moři západně od Říma. Na mapě vypadá jako drobná tečka, v realitě působí jako jiná planeta. Ostrov nemá město, žádné cesty ani elektřinu. Nečekejte ani mobilní pokrytí a klasický trajektový terminál.
Palmarola, Italy ✈️😍 pic.twitter.com/uqxo8a3mwk
— Earth Pics (@earthposts) August 19, 2015
Dostat se sem není jednoduché a přesně to drží davy dál. Většinou se sem jezdí malou lodí z Ponzy, která leží asi 8 kilometrů daleko. Z Říma to znamená vlak do přístavu Anzio, trajekt na Ponzu a pak domluva s rybářem nebo majitelem soukromé lodi. Palmarola nemá stálé obyvatele a počasí tu často rozhoduje víc než jízdní řády.
Velké pohodlí nečekejte
Lidé sem nejezdí kvůli komfortu, ale kvůli jeho absenci. Palmarola se zvedá z moře v dramatických sopečných útesech. Skály tu tvoří jeskyně, průrvy a úzké zátoky. Najdete tu jednu pláž, pár stezek do vnitrozemí a minimum stop po moderním světě.
Jediný podnik na ostrově se jmenuje O’Francese. Vaří čerstvé ryby a pronajímá pár jednoduchých pokojů vytesaných do starých rybářských grott ve skále. Lidé si je rezervují měsíce dopředu a funguje to ve stylu plné penze. Cena za noc začíná na 150 eurech.
Kdo chce víc než pláž, může vyrazit po stezkách do kopců. Vedou k ruinám středověkého kláštera i k pozůstatkům prehistorického osídlení. Pobřeží se nejlíp prozkoumává z vody, ideálně na člunu. Skály tvoří mořské věže, tunely a jeskyně, voda láká šnorchlaře, kajakáře i potápěče. Na souši se nejčastěji objevují divoké kozy, které se schovávají mezi nízkými palmami.
Svatý Silverio a ostrov v soukromých rukách
Ostrov vždycky byl spíše divoký než obydlený. Staří Římané ho podle místních používali jako strategické pozorovací místo pro loďstvo, ale nikdy ho skutečně nekolonizovali. Dnešní vlastnictví sahá do 18. století, kdy si rodiny spojené s kolonizací Ponzy rozdělily Palmarolu mezi sebe. Dodnes jde o soukromý majetek rozdělený na řadu parcel.
Ve skalách jsou malé jeskyně přestavěné na jednoduché domy, často natřené bíle a modře. Původně sloužily rybářům jako úkryt při bouřích. Někteří majitelé je dodnes udržují zásobené pro případ, že se kvůli počasí nepůjde hned vrátit na Ponzu.
Na věži nad ostrovem stojí malá kaple zasvěcená svatému Silveriovi, papeži ze 6. století, kterého vyhnali na Palmarolu a podle tradice tu také zemřel. Každý červen sem rybáři vyplouvají z Ponzy na jeho svátek, přivážejí květiny a vozí sochu světce v lodním průvodu. Lidé pak stoupají po strmých schodech k oltáři, aby se pomodlili.
Palmarola se nesnaží konkurovat slavnějším italským místům atrakcemi. Nabízí ticho, skály a moře. A pro cestovatele, kteří chtějí vypnout doopravdy, je to přesně ten důvod, proč sem vyrazit.
