Naštěstí se však její zrak navzdory černým prognózám začal zlepšovat. Stále ale prý zůstávala osmdesátiprocentní pravděpodobnost, že zůstane barvoslepá.

Jako zázrakem se jí zrak začal vracet. Prý ji zachránilo, že „bezprostředně po explozi čokolády“ běžela k umyvadlu a opláchla obličej vodou. „Zatím je to stále pokračující proces uzdravování, chce to čas. Vím, že se mi zlepší i psychika, ale ten problém tu stále je. Nesmím si to připouštět a musím myslet na to, že jde o normální průběh hojení.“