Oceány jsou významným uložištěm cukru ve formě sacharózy, zjistili vědci. Mořská tráva cukr produkuje během fotosyntézy pro metabolismus a růst. Nadbytek slunečního světla ale způsobuje, že tato podvodní vegetace vyrobí více cukru, než zvládne spotřebovat či uložit. Přebytečnou sacharózu pak hromadí u svých kořenů, píše web ScienceAlert.
Mořské trávy jsou efektivnějším vysavačem oxidu uhličitého než pevninské lesy. Podvodní louka vysaje devětkrát větší množství atmosférického uhlíku v pětatřicetinásobné rychlosti než les na souši stejných rozměrů.
Vědci nyní v nové studii publikované v Nature Ecology & Evolution zjistili, že jsou oceány „skladem” obrovského objemu cukru.
Mořské trávy produkují cukry pro vlastní metabolismus a růst. Při nadbytečném slunečním světle během léta nebo poledne však vyprodukují více cukru, než dokážou spotřebovat či uložit. Přebytečnou sacharózu, hlavní složku kuchyňského cukru, následně uvolňují do nejbližší oblasti kořenů, rhizosféry.
Koncentrace cukru na mořském dně jsou díky tomu o 80 procent větší, než by byly bez tohoto jevu.
Mořské trávy mohou v globálním měřítku obsahovat až 1,3 milionu tun sacharózy, což je množství dostačující na 32 miliard plechovek Coca-Coly, upozorňuje server ScienceAlert.
Cukrem se neživí mikroorganismy
Běžně by tento přebytek cukru u kořenů pohlcovaly mikroorganismy. Podle studie jim v tom uvolňováním fenolických sloučenin, antimikrobiálních látek, které tlumí metabolismus mikrobů, brání samy mořské trávy.
Vědci svou hypotézu potvrdili na skutečné podvodní louce hmotnostní spektrometrií. „Při našich experimentech jsme přidali fenoly izolované z mořské trávy k mikroorganismům v její rhizosféře a ukázalo se, že skutečně spotřebovaly mnohem menší množství sacharózy v porovnání s dobou, kdy tam žádné fenolické látky přítomny nebyly,” řekla mořská mikrobioložka Maggie Sogin z Ústavu Maxe Plancka pro mořskou mikrobiologii.
V přítomnosti fenolických látek prosperovala pouze malá skupina mikroorganismů. Experti věří, že tito mikrobi mořským travám dávají něco na oplátku, například živiny důležité k růstu.
Podmořské trávy patří mezi nejohroženější a nejzranitelnější ekosystémy na Zemi. Vědci hodnotí dopad lidské činnosti a snižující se kvality vody podle schopnosti oceánů absorbovat uhlík. Nyní může jako indikátor sloužit významná ztráta ložisek sacharózy.
