Když jste pod tlakem, mozek často nepustí ke slovu racionální uvažování. Tělo přepne do režimu přežití a vy zareagujete automaticky. Nejde jen o známé „bojuj, nebo uteč“. Psychologové a terapeuti mluví o čtyřech typických reakcích, které se mohou spouštět při konfliktu, zahlcení nebo pocitu ohrožení, a každá z nich má svůj smysl.
Jde o boj, útěk, zamrznutí a takzvané fawning, tedy snahu zavděčit se a udržet klid za každou cenu. Terapeutka Caitlyn Oscarson to popisuje jako automatické odpovědi nervového systému na vnímanou hrozbu: „Jsou to zakořeněné reakce, které se mohou objevit při traumatu i v běžném stresu.“ Psychiatrička Sue Varma zároveň zdůrazňuje, že nejde o povahové rysy: „Nejsou to osobnostní rysy a nejsou to vědomé volby.“ Mnoho lidí navíc nemá jen jednu reakci, v práci se můžete podřizovat a doma naopak ztuhnout.
Bojová reakce se často projevuje jako vztek, podrážděnost, obrannost nebo silná potřeba mít věci pod kontrolou. V praxi to může vypadat jako rychlé vyhrocení hádky, zvýšený hlas, napětí v čelisti nebo nepřiměřeně ostrá odpověď na kritiku. Terapeutka Erin Pash tomu říká „come at me“ režim. Neznamená to nutně agresivitu, spíš naučený způsob, jak si pod stresem vytvořit pocit bezpečí a pořádku, třeba tím, že si uhájíte hranice nebo se postavíte za spravedlnost.
Útěková reakce je snaha z nepohody zmizet, někdy doslova, častěji ale emocionálně. Může se projevit vyhýbáním se těžkým rozhovorům, odkládáním, rušením plánů, „ghostingem“ nebo tím, že jste najednou až podezřele zaneprázdnění. Někteří lidé místo konfliktu přepnou do hyperproduktivity, jiní se utíkají rozptýlit obrazovkami, hrami nebo návykovým chováním. Oscarson popisuje, že takový člověk se často naučil, že nejbezpečnější je konflikt předvídat a vyhnout se mu, což zvenku může působit jako obdivovaná samostatnost.
Zamrznutí vypadá jako stopka. Přijdou pocity otupění, odpojení, prázdno v hlavě, neschopnost mluvit nebo rozhodnout se. Pash to přirovnává k „srnce ve světlech“. Navenek můžete působit, že vám je to jedno, uvnitř ale jde často o přetížení. Varma upozorňuje, že zamrznutí bývá známkou zahlcení nervového systému, typicky u lidí, kteří zažili dlouhodobý stres bez podpory, kdy nebylo bezpečné ani bojovat, ani odejít.
Fawning je nejhůř rozpoznatelný, protože na první pohled vypadá jako slušnost. Ve skutečnosti jde o přežití skrze zavděčení se: nadměrné omlouvání, souhlas i tam, kde nesouhlasíte, potlačení vlastních potřeb a hranic. Varma ho popisuje jako „snahu zavděčit se“ a Oscarson jako pocit odpovědnosti za emoce druhých. Často se objevuje u lidí, kteří se naučili chodit „po špičkách“ kolem cizích nálad, protože klid v místnosti znamenal bezpečí. Cíl přitom není zbavit se jedné reakce a vybrat si „tu správnou“, ale získat větší pružnost, aby tělo pochopilo, že má na stres víc než jednu automatickou odpověď.
