Pacific Northwest Trail – bude ráj medvědů grizzly nepřístupný pro turisty?

Pacific Northwest Trail je divoký zázrak přírody, který vede turisty jedním z mála vnitrozemských mírných deštných pralesů v Americe. Kolem 1200 kilometrů se vine podél kanadských hranic, přes drsné hory a rozevřená údolí v Montaně, Idaho a Washingtonu, dokud nenarazí na Tichý oceán.

Je to jeden z nejznámějších amerických dálkových treků společně s Pacific Crest Trail a Appalachian Trail. V době pandemie covid-19 se ovšem národní parky v USA staly mnohem více navštěvované, a tak se nyní debatuje o osudu tohoto divokého ráje. Místní obyvatelé a ochránci přírody vedou diskuzi o budoucnosti lesa.

Hrstce místních obyvatel stezka poskytuje jejich jediný zdroj příjmů. Ochranáři ovšem tvrdí, že ohrožuje nejen místní domorodé tradice, ale hlavně ohrožený druh medvěda grizzly.

Vznik stezky Pacific Northwest Trail

Zbudování stezky Pacific Northwest Trail byl nápad Rona Stricklanda v roce 1980. Nicméně americká Správa lesa nazvala tuto stezku zbytečnou, drahou a příliš nebezpečnou. Došla k závěru, že představuje hrozbu jak pro medvědy, tak pro sobi Karibu (nyní v této lokalitě již vyhubené). Stricklanda to však neodradilo. Zpochybnil zjištění správy a po celá desetiletí loboval, aby se jeho mladistvý sen o pěší turistice stal realitou.

Ochrana medvědů grizzly

Ochranáři se však obávají, že stezku brzy objeví další hledači dobrodružství, protože pandemie tlačí lidi do otevřených venkovních prostor. Tvrdí, že zvláštní pozornost vytváří potenciální střet mezi turisty a grizzly. „Yaakské alpské louky jsou příliš malé na to, aby je lidé a medvědi mohli sdílet současně,“ říká spisovatel Rick Bass, který bojuje za ochranu údolí, které vychvaloval v několika svých knihách.

Grizzlyové téměř vyhynuli v údolí před 40 lety. V následujících letech se státním a federálním agenturám podařilo dosáhnout křehkého oživení, díky kterému se dnes medvědí populace z jednomístného čísla přiblížila 60 medvědům v širším regionu. Cílem je zvýšit celkovou populaci v údolí na 100 kusů.

Omezení propagace na sociálních sítích

Hlavní snaha nyní spočívá v tom, aby se omezila propagace stezky v médiích a na sociálních sítích. To totiž zvyšuje její popularitu a přivádí na území medvědů čím dál více návštěvníků. Další úsilí spočívá ve snaze přesměrovat stezku v údolí Yaak tak, aby vedla jižně podél řeky Kootenay. Tento návrh podporují i domorodí obyvatelé – lidé z kmene Idoho.

V současné době sporná část stezky prochází tradičními domorodými oblastmi náboženského a kulturního významu. Kongres tuto historii nezohlednil v letech, kdy schválil vyznačení stezky. „Když Kongres označuje věci na kmenovém území, kde existují smluvní náboženská a kulturní práva, je náš postoj, že by Kongres o tom měl mluvit s kmeny, protože by to vyřešilo mnoho z těchto problémů,“ říká Billy Barquin, právník kmene.

Pacific Northwest Trail Association, nezisková organizace pověřená údržbou a podporou aktuální trasy, nesouhlasí s tím, že by bylo nutné tuto část stezky přesunout. Podle ní se jedná o nejkrásnější část treku. Neočekávají velký nápor turistů, protože je poměrně krátké období, kdy se díky počasí dá na stezku bezpečně vyrazit. Zároveň poukazují na blízkost několika dalších treků v národním parku Glacier.

Pro dlouholeté turisty a obyvatele jako Randy Beacham je kontroverze a svár frustrující. „Před několika lety tři čtvrtiny lidí v Yaaku ani nevěděli, že tu vůbec existuje národní stezka,“ říká. „Přál bych si, aby byl možný kompromis.“ Hlavní otázkou zůstává: Jsme ochotni se něčeho vzdát, abychom něco jiného zachránili?