Boracay. Příběh o devastaci ráje na zemi

Filipínský ostrov se kvůli „rehabilitaci“ musel na šest měsíců zavřít. Ale vzpamatuje se vůbec někdy z extrémního nárůstu turistického ruchu?

V 80. letech býval ostrov Boracay jedním velkým tajemstvím. Pár domků na pláži, které byli místní ochotni pronajmout, rybář nabízející vám svůj denní úlovek k večeři a na Bílé pláži téměř ani noha. Možná pár dobrodruhů s batohem na zádech.

Od batůžkářů po soukromá letadla

Dnes se těch „pár“ samozřejmě znásobilo na tisíce a tlačí se na skvostné pláži s jemným bílým pískem. K nim se přidávají turistické skupiny se svými selfie tyčemi a luxusní cestovatelé, kteří přilétají soukromými letadly. Za poslední roky je ostrov na špičce seznamu nejlepších ostrovů čtenářů časopisu Condé Nast Traveler’s Readers ‚Choice Awards: Poprvé se objevil v roce 2013 a v roce 2016 se vyšplhal až na samý vrchol.

Krása ostrova a jeho noční život, obojí za dostupnou cenu. To sem láká davy. „Měkký bílý písek, klidné moře, čistá voda a jeden z nejlepších západů slunce, jaké jsem kdy viděl – co víc si přát?“ řekl jeden čtenář.

Ale v poslední době se ostrov stal něčím jiným: plakátovým dítětem pro overturismus. A filipínský prezident Rodrigo Duterte v roce 2018 uzavřel ostrov kvůli „rehabilitaci“. Jak se mohly věci tak rychle pokazit?

Kulisa amerických filmů

Boracay, jeden ze 7 641 ostrovů Filipín, byl odhalen v 80. letech minulého století. Sloužil jako kulisa pro americké filmy, cestovatelé ho popisovali jako ráj na zemi. V devadesátých letech dorazil předvoj pro batůžkáře. Boracay byl spořičem obrazovky, který ožil. Oslnivě bílý písek, průzračně čistá voda a svěží pozadí džungle, to vše dostupné každému, kdo je ochoten udělat pár kroků. Nízké životní náklady znamenaly, že můžete chytit let na ostrov, sundat si batoh a usadit se na celé týdny.

V roce 2000 navštívilo ostrov 260 000 návštěvníků. Asi dvě třetiny z nich byli domácí turisté. Toto číslo vyskočilo na zhruba 650 000 v roce 2009, z velké části díky otevření Shangri-La Boracay Resort & Spa, prvního luxusního letoviska svého druhu na ostrově. Do roku 2012 se toto číslo opět téměř zdvojnásobilo – na 1,2 milionu návštěvníků. Boracay byl také Travel + Leisure jmenován nejlepším ostrovem na světě a toto malé místo, přístupné pouze lodí nebo soukromým letadlem, dostalo svůj vlastní McDonald’s.

Začal se vyvíjet i typ cestovatele

Ostrov začal přitahovat mladší návštěvníky hledající potěšení, kteří se pravděpodobně tolik nezajímali o historii, kulturu a jídlo na Filipínách. Chtěli se dobře bavit za nízkou cenu. Stal se snadnou destinací pro velké skupiny cestovatelů z Číny. Trend zahrnuje obří výletní lodě a velké autobusy. Problém je, že ostrov není stavěn na hromadné cokoliv…

Místní obyvatelé, majitelé hotelů, prodejci pláží, taxikáři, se snažili vyjít vstříc masám. Vznikaly nové hotely a silnice. Otázky jako nakládání s odpadem nikdo neřešil. Místo vybudování podzemní kanalizační sítě, vedlo plastové nadzemní potrubí odpad rovnou do oceánu. A zařízení na čištění odpadních vod? To tu nikdo neznal.

Místní se hrnuli za prací

Filipínci ze sousedních ostrovů viděli příležitost a začali se hrnout na ostrov za prací. Do roku 2012 více než 42 000 z 1,2 milionu lidí přijíždějících ročně na Boracay byli domácí pracovníci, kteří přicházeli podporovat odvětví cestovního ruchu.

Odpadky tak zaplňují pláže a ulice města, kdysi čistá voda je pokrytá řasami, které ve větším množství způsobují kožní infekce a bolesti žaludku. A útesy? Nelegální rybolov, znečištění a nekontrolované šnorchlování údajně za posledních 30 let zničily 70 – 90 % korálového útesu.

„Na malém ostrově s nedostatečnou infrastrukturou je prostě příliš mnoho hotelů a turistů na to, aby zvládl důležité problémy, jako jsou odpadní vody, kanalizace, odpadky a znečištění,“ říká Catherine Heald, která je specialistou na luxusní cestování ve vzdálených zemích.

Příběh Boracay se tak stal varovným pro všechna nádherná místa, která se bez rozmyslu otevírají masivnímu turismu. Jaká je budoucnost tohoto bývalého „ráje na zemi“?