Generál Charles Q. Brown, bývalý velitel amerického letectva, se stal jednadvacátým předsedou sboru náčelníků štábů, americké obdoby náčelníka generálního štábu. Dlouholetý pilot F-16 a někdejší instruktor v Air Force Weapons School je teprve druhým Afroameričanem po Colinu Powellovi, který bude funkci nejvyššího vojenského velitele všech složek amerických ozbrojených sil vykonávat.
Prezident Joe Biden vybral Browna jako nástupce armádního generála Marka Milleyho na pozici nejvyššího vojenského důstojníka. Deníky Politico, New York Times a další informovaly, že Biden vybral Browna místo velitele námořní pěchoty generála Davida Bergera, ale několik médií dodalo, že není jasné, kdy nový náčelník nastoupí. Pozorovatelé již několik měsíců považovali Browna za jednoho z favoritů na příštího předsedu. Ministr letectví Frank Kendall ve svém projevu již v březnu naznačil, že se o Brownově kandidatuře vážně uvažuje.
„Generál Brown je výjimečný vůdce s širokým strategickým rozhledem a promyšleným, uvážlivým přístupem k jakémukoli problému,“ řekl Kendall. „Nerad bych přišel o tak skvělého partnera. Ale je tu šance, že někdo vysoko nade mnou by mohl v Charlesovi vidět stejné vlastnosti.“
Browna široce respektují vedoucí představitelé armády i vnější pozorovatelé jako jednoho z nejchytřejších vojenských velitelů. Během dvou a půl roku, kdy vedl letectvo, se snažil rychle změnit jeho strukturu, vyřadit stará a zastaralá letadla nevhodná pro budoucí válku a změnit způsob, jakým se služba připravuje na možnou válku proti Číně. Sám toto úsilí nazývá Urychlete změny, nebo prohrajete. Brown bude prezidentovi radit ve vojenských záležitostech, včetně například obrany Tchaj-wanu. Někteří představitelé Pentagonu se totiž domnívají, že Čína tento ostrov, který Peking považuje pouze za vzbouřenou provincii, napadne do deseti let.
Brown, jehož nominaci ohlásil prezident Biden 25. května a jež se funkce ujal letos v říjnu, bude také shromažďovat názory nejvyšších vojenských představitelů na otázky jako jsou strategie, operace a rozpočty, aby mohl prezidentovi předložit cenný komplex rad armádního velení. Předchozí předseda sboru náčelníků štábů Mark Milley v uplynulém roce mobilizoval spojenecké země a jejich armády k podpoře Ukrajiny, která se brání ruské invazi. A Brown bude v Milleyho úsilí jistě pokračovat.
Americká armáda prochází transformací
Bývalí vojenští velitelé, kteří sloužili s Brownem, v rozhovorech často uvádějí, že ho roky velení v Asii, Evropě a na Blízkém východě dobře připravily na to, aby mohl radit prezidentovi a řídit armádu při její transformaci. Brown je prý díky své klidné a rozvážné osobnosti, bystrému intelektu a profesionalitě ideální osobou, která by mohla Bidenovi radit v otázkách vojenství a budovat vztahy s vojenskými představiteli ostatních zemí světa, zejména uvnitř NATO.
Zatímco Milley je považován za „bouráka“, který mluví tvrdě a někdy až neomaleně, Brownův styl se výrazně liší. Zkušený pilot F-16 s více než 3 000 letovými hodinami, z toho 130 hodinami v boji, kontrastuje se stereotypním obrazem drzého stíhacího pilota Mavericka z filmu Top Gun.
Bývalá ministryně letectva Heather Wilsonová popsala setkání vysokých představitelů letectva v roce 2018. „Až do začátku svého projevu byl velmi tichý,“ řekla Wilsonová. „Pak se ozval a mluvil pravděpodobně méně než 60 sekund. A debata skončila. Změnil průběh diskuse tím, že neskákal do řeči a nesnažil se předčasně prosadit své názory. Shrnoval všechny poznatky a poté navrhl, jaká by měla být nejlepší cesta vpřed,“ dodala Wilsonová. „Dokázal přimět ostatní, aby s ním souhlasili a necítili se odstrčení. Našel konsenzus a byl za to respektován.“
Najdou se i kritici
John Venable, odborník na obrannou politiku z konzervativního think tanku Heritage Foundation a vysloužilý pilot F-16, však v médiích uvedl, že Brown nebyl dostatečně agresivní, aby zpochybnil zakořeněné postoje a myšlení ve službě a provedl významné změny v přípravě na případnou válku. Podle Venableho názoru Brown neudělal dost pro to, aby změnil nedostatky v připravenosti letadel, nedostatečném počtu letových hodin pro udržení pilotů v kondici a zpožďovaných nákupech stíhaček. Podle Venablea se Brown místo toho přiklonil k instinktu armády utrácet více peněz za výzkum a vývoj budoucích zbraní, které se pravděpodobně dostanou do výzbroje až po roce 2030, pokud vůbec. To se ale může ukázat jako příliš pozdě.
„Je to korporátní člověk,“ řekl Venable. „Když se ujmete vedení organizace, můžete jít s jejím proudem a pokračovat v šíření jejích základních principů. Nebo ji můžete vést takovým směrem, jako to právě teď dělá velitel americké námořní pěchoty generál David Berger s námořní pěchotou.“
Rodinná tradice
Brown vyrůstal v armádní rodině, jako nejstarší ze tří dětí a syn dnes již penzionovaného plukovníka, který sloužil ve Vietnamu. Jeho dědeček, rotmistr Robert Brown, vedl za druhé světové války jednotku černošských amerických vojáků. Stejně jako mnoho rodin vojáků se i Brownovi často stěhovali. Část základní a střední školy však strávil v texaském San Antoniu a tento stát považuje za svůj domov. Místo letecké akademie navštěvoval Texaskou technickou univerzitu, kde dostal stipendium. V mládí si však Brown nemyslel, že jeho vojenská kariéra bude trvat tak dlouho, jak trvala. Ani že se vůbec rozběhne.
Na slavnostním ceremoniálu, při kterém převzal velení letectva, Brown uvedl, že původně plánoval sloužit v uniformě pouze čtyři roky a že po prvním semestru ze školy málem odešel. „Jsem v úžasu, že tu vůbec stojím jako 22. náčelník štábu letectva,“ řekl Brown během slavnostního převzetí velení v srpnu 2020 na základně Andrews.
Jeho otec, kterého Brown označil za nejvlivnějšího mentora ve své kariéře, mu odchod ze školy rozmluvil. Právě to ho nasměrovalo na dráhu pilota. Během letního tábora absolvoval motivační let v cvičném letounu T-37, který v něm probudil lásku k létání. V roce 1984 se stal vynikajícím absolventem programu, když získal titul civilního inženýra. A jeho otec byl u toho, když ho povýšili na důstojníka. Následující rok zahájil pilotní výcvik na letecké základně Williams v Arizoně. V roce 1986 se na MacDillově letecké základně na Floridě začal učit létat na stíhacím letounu F-16, který určil jeho kariéru.
Osud jménem F-16
Brown jako pilot F-16 vynikal. Rok a půl létal na letecké základně Kunsan v Jižní Koreji, než se vrátil do USA a stal se instruktorem. Koncem roku 1992 se stal instruktorem v Air Force Weapons School, obdoby námořního Top Gunu. Tu si vybudovalo letectvo na letecké základně Nellis v Nevadě. Generál ve výslužbě Hawk Carlisle, bývalý šéf Air Combat Command, se s Brownem poprvé setkal v té době. Carlisle vzpomínal, že ho okamžitě zaujal talent a sebevědomí mladého pilota. Podle Carlislea dokázal Brown v kokpitu rychle přemýšlet a rozhodovat se. A když se studenti snažili naučit něco nového, Brown podle Carlisleho uměl pojmy zjednodušit.
Brownovy dovednosti v kokpitu prošly zkouškou na nebi nad Floridou v lednu 1991. Při podezření na zásah bleskem do jeho F-16 se vznítila a explodovala palivová nádrž. Následně vznikl požár, který začal zachvacovat letoun. Brown se katapultoval a bezpečně seskočil na padáku.
Následující týden už se vrátil do kokpitu
Koncem roku 1994 Brown poprvé přišel do Pentagonu jako pobočník tehdejšího velitele letectva Rona Foglemana. Od srpna 1996 do června 1997 Brown navštěvoval Air Command and Staff College na Maxwellově letecké základně v Alabamě. V roce 1997 pak Armed Forces Staff College v Norfolku ve Virginii. Poté sloužil jako důstojník pro letecké operace u Centrálního velitelství USA a poté opět jako pilot-instruktor F-16.
Do Pentagonu se vrátil v roce 2004 a pracoval přímo pro Carlislea na programovém ředitelství letectva. „Bylo na něm vidět, že dospěl, když se choval a komunikoval s nejvyššími představiteli letectva,“ řekl Carlisle. „Nebylo pochyb o tom, že ví, jak se v Pentagonu chovat.“ Od té doby, řekl Carlisle, Brown rozšířil svůj pohled na svět i mimo armádu. Začal chápat, jak řídit jednání mezi různými hlavními velitelstvími. Nuance jednání s Kongresem a mezinárodními vztahy a různé složky letectva, jako je mobilita, vesmír a akvizice, dodal Carlisle. V roce 2005 se Brown vrátil do Weapons School, tentokrát jako velitel. Poté vedl stíhací křídla F-16 na letecké základně Kunsan a Aviano v Itálii.
O deset let později převzal velení na Centrálním velitelství vzdušných sil USA. Díky této funkci řídil leteckou válku proti Islámskému státu. V létě 2018 pak převzal velení Tichomořských vzdušných sil. V březnu 2020 jej nominovali na Goldfeinova nástupce ve funkci náčelníka štábu letectva.
Vražda George Floyda
Když minneapoliští policisté zavraždili George Floyda a ve Spojených státech propukly masové protesty proti policejní brutalitě, debata o problematice rasismu se nevyhnula ani armádě. Tehdejší vrchní seržant letectva Kaleth Wright, sám Afroameričan, zveřejnil na sociálních sítích dlouhou zprávu o rasové nespravedlnosti. Reagoval i Brown, který natočil video, ve kterém promluvil o tom, jaké to je „žít ve dvou světech“. Jako černoch i jako důstojník americké armády.
"As the Commander of Pacific Air Forces, a senior leader in our Air Force, and an African-American, many of you may be wondering what I’m thinking about the current events surrounding the tragic death of George Floyd. Here’s what I’m thinking about…" – Gen. CQ Brown, Jr. pic.twitter.com/I2sf1067L6
— PACAF (@PACAF) June 5, 2020
Ve svém projevu se odvolával na ideály rovnosti obsažené v Deklaraci nezávislosti a Ústavě, „které přísahal podporovat a bránit“. Hovořil však také o historii rasových problémů v zemi, kterou miluje a které slouží. Rozebíral při tom „své vlastní zkušenosti, které ne vždy oslavovaly svobodu a rovnost“.
V prosinci 2020 Brown připustil, že video může být problematické pro jeho kariéru. Řekl však, že i kdyby kvůli tomu obětoval své šance stát se náčelníkem štábu letectva, stálo by to za to. „Myslel jsem si, že je to důležitější,“ řekl Brown. „A pokud by bylo mé jmenování z nějakého důvodu zadrženo, v hloubi duše jsem věděl, že jsem udělal to, co jsem považoval za správné.
A to je způsob, jakým přistupuji k životu.“
