Kirkenes, norské město ležící co by kamenem dohodil od Ruska, byl po více než tři desetiletí symbolem harmonického pohraničního soužití v oblasti Arktidy. Invaze Ruska na Ukrajinu tuto éru ukončila a místní lidé se teď snaží zvyknout si na novou realitu, píše agentura Reuters.
Firmy, které v Kirkenesu působí, se pokoušejí snížit svou závislost na Rusku, ačkoli Norsko stanovilo určité výjimky z mezinárodních sankcí. Obyvatelé Kirkenesu mají dovoleno překračovat hranici do Ruska bez vízové povinnosti a Rusové mohou do oblasti Kirkenesu přicházet za prací. Z 3500 obyvatel města je 400 Rusů. Žije zde také asi 30 Ukrajinců.
Po ruské invazi na Ukrajinu z 24. února „mnozí lidé cítili smutek, zlost a zmar“, uvedla starostka okresu Sör-Varanger, která zahrnuje i Kirkenes, Lena Norumová Bergengová.
„Žili jsme mnoho let v míru a teď náš soused válčí s jinou zemí. Všechny nás to zasáhlo,“ dodala Bergengová ve své kanceláři, která se nachází na stejném náměstí jako ruský konzulát.
Z Kirkenesu je ruská hranice vzdálená 15 minut jízdy; 50 minut cesty je vzdálena hranice Finska, které nyní zvažuje členství v Severoatlantické alianci. „Je na Finsku, jestli se bude k NATO chtít připojit. Když budou chtít, měli bychom to podpořit. Jsem moc ráda, že Norsko je součástí NATO,“ podotýká Bergengová.
Ulice v Kirkenesu jsou již několik desetiletí označeny v norštině i v ruštině jako vstřícné gesto vůči Rusům. Nedávno začala kolovat petice vyzývající k odstranění těchto názvů, zatím ale její iniciátoři nesehnali dostatek podpisů, aby na toto téma městská rada zahájila diskusi, uvedla starostka.
Ruští obyvatelé Kirkenesu, s nimiž agentura Reuters mluvila, uvedli, že se ve městě cítí stejně vítaní jako před invazí. „Nesetkal jsem se s žádnými problémy, nikdo na mě nekřičel proto, že jsem Rus,“ prohlásil 43letý svářeč Gleb Karionov při pracovní přestávce v loděnicích Kimek.
Ukrajinská uprchlice, která dorazila do Kirkenesu v dubnu, obdobně uvedla, že Rusové, s nimiž se ve městě setkala, k ní byli „velmi vlídní“. „Nejsou agresivní. A my se snažíme nemluvit o politice a dalších provokativních tématech,“ prohlásila 27letá Kateryna Bezruková, která přišla se svou dvouletou dcerou Arenou z Luhanské oblasti a nyní žije u své tety.
V loděnicích Kimek, které loni generovaly 70 procent svých příjmů z oprav ruských lodí, si generální ředitel Greger Mannsverk dělá starosti, jak podnik restrukturalizovat, aby nepřišel o svých 80 zaměstnanců, z nichž 15 je Rusů.
Norsko, které není členskou zemí Evropské unie, se připojilo k většině mezinárodních sankcí vůči Rusku, neuzavřelo ale své přístavy pro ruské rybářské lodě, které jsou pro pobřežní města nacházející se jako Kirkenes v arktické části země životně důležité.
Mannsverk říká, že pokud by Norsko přijalo i toto sankční opatření, musel by polovinu pracovníků loděnice propustit. Zařízení firmy Kimek v ruském Murmansku pokračuje v provozu, nezávisle na hlavním podniku v Kirkenesu.
„Do budoucnosti plánuji, že naši hlavní klienti nebudou z Ruska. Dnes představují 70 procent zákazníků, v budoucnu by to mělo být asi 20 procent,“ říká Mannsverk v rozsáhlé loděnici, kde je k návratu na moře připravován ruský trauler.
Bude přeshraniční spolupráce někdy v budoucnu plně obnovena? Norský premiér Jonas Gahr Störe doufá, že ano. „Lidé žijící v této oblasti se domnívají, že hranice musí být respektovány, ale měly také existovat kontakty. Musíme toto období přečkat,“ prohlásil Störe při návštěvě Kirkenesu.
