Všechno nebude v pořádku. A to je naprosto v pořádku

Věci nejdou vždy tak, jak by měly. Nejlepší způsob, jak se s touto realitou vypořádat, je cvičit všímavost.

Všichni chceme, aby bylo vše v pořádku. Ale… v každém okamžiku to tak být nemusí. I když jsou pro nás, pro někoho jiného nejsou. Intelektuálně tomu rozumíme. Nicméně emocionálně, psychologicky, duchovně hledáme řešení. Kouzelnou pilulku nebo tajné heslo.

Podle plánu

Chceme, aby byly věci v pořádku a šly podle plánu, ale planeta taje, korály blednou, lesy hoří a hladina moří stoupá. Nedostatek potravin postihuje každou pátou domácnost s dětmi školního věku. Nemoc může zruinovat člověka či celou rodinu. Život může být osamělý a krátký. Je to nespravedlivé.

Co s tím můžeme dělat?

Za prvé, musíme uznat realitu a dovolit si své pocity, aniž bychom je považovali za špatné. Dále se musíme pokusit vypořádat s tím, co se děje, soucitným a užitečným způsobem, počínaje současností. Můžeme si také připustit prostor pro více než jeden pocit.

Žádné kouzelné pilulky

Rozlišit mezi praktikami a wellness průmyslovým odvětvím, může být složité. Mnoho firem a značek, když přijde na trh s novým produktem, naznačuje, jak je zázračný. Pokud ho použijeme, vše se vyřeší, vše bude v pořádku. A pokud není, je to chyba uživatele. Síla marketingu.

Dalším rizikem je, když jsou duchovní myšlenky nebo praktiky používány „k obcházení osobních, emocionálně „nedokončených věcí“, k podpoře nejistého pocitu sebe sama nebo ke zlehčování základních potřeb, pocitů a vývojových úkolů,“ říká John Welwood, prominentní psychoterapeut, který zavedl termín spirituální bypass. Nazývá jím jednoduchý obranný mechanismus.

Některé známky duchovního obcházení zahrnují:

Nezaměřovat se na tady a teď, většinu času žít v duchovní sféře.

Přehnané zdůrazňování pozitivního a vyhýbání se negativnímu.

Být příliš oddělený.

Být příliš idealistický.

Předstírat, že je vše v pořádku, když to tak není.

Cvičte realitu

S všímavostí se nesnažíme obejít žádný aspekt okamžiku. Jednou z možností je zaprvé zvážit, kdy během dne jste nejvíce všímaví. Napište si seznam. Kdy jste nejvíce přítomni v daném okamžiku a zaměřujete se na to, co se skutečně děje, spíše než na to, jak byste chtěli, aby se věci změnily? A naopak, kdy jste nejméně přítomní?

Pravděpodobně jste si všimli, že některé aktivity patří do obou kategorií. Tento jev se děje často. Vezměte si například kávu. Lidé často sdílejí, jak je jejich ranní káva samozřejmostí, každodenním impulsem bez hlubšího povědomí. Nebo může být úplným opakem: hluboce uzemňující rutinou, která vás umístí do přítomného okamžiku s plnou pozorností.

Pokuste se o to druhé a procvičujte tak vaši všímavost na dennodenní bázi.