Když slavný asteroid Chicxulub asi před 66 miliony let dopadl do oblasti dnešního poloostrova Yucatán v Mexickém zálivu, bylo do atmosféry uvolněno mnohem více síry, než se předpokládalo. Obrovský oblak sirných plynů zablokoval sluneční paprsky. Ochladil zemské klima na desítky až stovky let, píše server ScienceAlert.
„Podcenili jsme množství síry vytvořené dopadem asteroidu,” uvádí výzkum publikovaný v časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences jeho spoluautor James Witts, který přednáší vědy o Zemi na Bristolské univerzitě ve Spojeném království.
K tomuto zjištění vědci došli náhodou při výzkumu geochemie skořápek pravěkých mořských živočichů nalezených nedaleko řeky Brazos ve Falls County v Texasu. Tato oblast, která kdysi byla pod vodou, se nachází poblíž kráteru Chicxulub u Yucatánského poloostrova.
Vědci při sběru skořápek odebrali také několik usazenin, které k výzkumu předali skotské Univerzitě St. Andrews. Tam geochemička a geobioložka Aubrey Lea Zerkleov analyzovala jejich různé izotopy síry s různými počty neutronů v jádrech.
Analýza ukázala, že hmotnost izotopů se nepatrně lišila. Podle zjištění, o němž napsal web ScienceAlert, to znamená, že se síra dostala do atmosféry, kde přišla do kontaktu s ultrafialovým světlem.
Meteorit dopadl na nejhorší možné místo
Země je stará asi 4,5 miliardy let. Okysličená atmosféra ji obklopila zhruba před 2,3 miliardy let. „Jsme prvními lidmi, kteří něco takového viděli v mnohem pozdějšího období, alespoň tedy v sedimentech nepocházejících ze zemských pólů,” řekl Witts.
Síru vysoko do atmosféry uvolňují také sopečné erupce. Tam se mísí se sněhem a nakonec muže ve vysokých koncentracích skončit v ledových jádrech na pólech, kde se jiná síra ani síran nenacházejí, tudíž nedochází ke zředění signálu.
„V podmořských útesech ale na takový signál nenarazíte,” pokračuje Witts. “Moře má svůj vlastní izotopový podpis, který síru ze sopek zcela ředí. Pokud tedy najdete takový signál v mořské hladině z období křídy, znamená to, že po tom dopadu v atmosféře muselo být sakra hodně síry.”
Sirné aerosoly způsobují ochlazení atmosféry. Tento jev tak musel mít obrovský dopad na klimatické podmínky.
Podle předchozích odhadů do atmosféry bylo uvolněno 30 až 500 gigatun sírových aerosolů. Síra se podle klimatických modelů změnila na sulfátové aerosoly, což vedlo k ochlazení klimatu na desítky až stovky let o dva až šest stupňů.
Nová práce však naznačuje, že změna klimatu mohla být mnohem závažnější. Podle vědců by přitom katastrofa nebyla tak dramatická, kdyby meteorit dopadl jinam. Velké množství síry pocházelo z vápence na Yucatánském poloostrově, který je na ni bohatý.
Již předchozí výzkumy uváděly, že rozsah destrukce při dopadu meteoritu neurčuje jeho velikost, ale především místo dopadu. A to bylo dinosaurům osudným.
