K výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu sice došlo už před 35 lety, přesto vědci dlouho čelili mnoha nezodpovězeným otázkám. Konečně se jim ale podařilo zjistit, jaký vliv mělo ionizující záření na potomky těch, kteří byli přímými svědky katastrofy.
Studie publikovaná v časopise Science ukázala, že tyto děti nevykazují žádné další poškození DNA a jejich hladiny genetických mutací se neliší od hladin běžné populace. Toto zjištění s sebou přineslo obrovskou úlevu, zejména těm, kteří byli vystaveni záření v japonské Fukušimě v roce 2011.
„Výsledky považujeme za velmi uklidňující pro lidi, kteří v době neštěstí v roce 2011 žili ve Fukušimě. Je známo, že dávky záření v Japonsku byly nižší než dávky zaznamenané v Černobylu,“ uvedl autor výzkumu, americký genetik Stephen Chanock, který působí jako ředitel Oddělení epidemiologie a genetiky rakoviny v Národním institutu na výzkum rakoviny.
Ukraine Chernobyl, Foto: Reuters
Experti sekvenovali genomy 130 osob narozených v letech 1987 až 2002 rodičům, kteří byli vystaveni záření po výbuchu v Černobylu. Do výzkumu byl zapojen nejméně jeden rodič každého účastníka, který se v té době nacházel v kontaminované zóně nebo byl evakuován z města blízko Černobylu.
Analýzou genomů od rodičů mohli vědci sledovat rychlost přenosu mutací vyvolaných zářením z jedné generace na druhou. Ve svém dokumentu vysvětlují, že se zvlášť zajímali o typ mutací známých jako mutace „germline de novo„, které vznikají v spermiích a vaječných buňkách a vedou ke genetickým změnám u potomků, které se u rodičů nevyskytují.
Výsledky naznačily, že nedošlo k nárůstu „de novo“ mutací u dětí těch, kteří byli vystaveni záření.
Mezitím se druhá studie snažila určit mechanismus, který vystavením ionizujícímu záření zvyšuje riziko typu rakoviny zvané papilární karcinom štítné žlázy (PTC). Po výbuchu bylo totiž evidováno několik tisíc lidí s tímto typem rakoviny, avšak spojení mezi ozářením a rakovinou nebylo nikdy zcela vysvětleno. Výzkumníci analyzovali nádory štítné žlázy, normální tkáň štítné žlázy a krev od 359 lidí, kteří byli vystaveni záření, a porovnali je se vzorky odebranými od 81 neexponovaných osob.
Ukraine Chernobyl, Foto: Reuters
Genetické sekvenování odhalilo, že velká část nádorů v obou skupinách byla způsobena mutacemi v malé skupině genů spojených s konkrétní signální cestou nazývanou „mitogeny aktivovaná proteinkináza (MAPK)„. Rozhodující však bylo, že typy mutací, které se vyskytly v těchto genech, se liší podle toho, zda nádory byly nebo nebyly způsobeny ozářením.
U neexponovaných jedinců měl karcinom tendenci vyvíjet se v důsledku bodových mutací v genech MAPK. Naproti tomu nádory indukované zářením byly obvykle způsobeny genovými fúzemi, při kterých se obě vlákna dvojité spirály DNA zlomí a pak se spojí zpět na nesprávných místech. Dochází k tomu v případě, kdy energie v ionizujícím záření rozbíjí chemické vazby, které drží DNA pohromadě, čímž se zvyšuje pravděpodobnost určitých druhů genetických mutací.
