Pravidelný pohyb může být pro délku života významnější než samotné zdravé stravování. Nový přehled vědeckých studií ukázal, že fyzická aktivita a dobrá kondice souvisejí s výrazně nižším rizikem předčasného úmrtí. Podle vědců přitom mohou pomoci i relativně malé změny každodenních návyků.
Američtí vědci Glenn Gaesser a Robert Sallis porovnali výsledky desítek let výzkumů zaměřených na stravování, pohyb a délku života. Jejich analýza, zveřejněná 11. listopadu v odborném časopise Mayo Clinic Proceedings, ukázala, že pravidelná fyzická aktivita a dobrá kondice mají silnější souvislost s nižší úmrtností než kvalita jídelníčku.
Výsledky odhalily výrazné rozdíly. Lidé s nejhoršími stravovacími návyky měli v analyzovaných studiích o 3 až 20 procent vyšší riziko úmrtí. U osob, které se téměř nehýbaly a většinu dne proseděly, bylo riziko vyšší o 46 až 163 procent. Příznivější výsledky přitom vykazovali i lidé, kteří se pravidelně hýbali, přestože jejich strava nebyla ideální.
Pomoci může i 2 000 kroků navíc
Vědci zjistili, že vyšší pohybová aktivita byla spojena s poklesem rizika úmrtí až o 67 procent. Dobrá kondice srdce a plic pak souvisela s rizikem nižším o 41 až 53 procent. Význam přitom nemusí mít jen intenzivní cvičení. Přibližně o 2 000 kroků vyšší denní aktivita se pojila s 23 až 49 procenty nižším rizikem úmrtí. Jde zhruba o dvacet minut chůze, které lze zařadit do běžného dne.
Gaesser vysvětlil, že při pohybu svaly uvolňují látky, které ovlivňují fungování dalších tkání a orgánů. Mohou tak přispívat k lepší schopnosti organismu vyrovnávat se se záněty, stresem i některými nepříznivými účinky stravy.
Zdravé jídlo ale zůstává důležité
Výzkumníci zároveň zdůrazňují, že jejich závěry nesnižují význam kvalitního jídelníčku. Lidé, kteří se zdravě stravovali a zároveň byli fyzicky aktivní, vykazovali zpravidla nejnižší riziko předčasného úmrtí. Výsledky také naznačují, že pravidelný pohyb může částečně vyvažovat některé negativní dopady méně zdravého stravování. Neznamená to však, že by zdravá strava byla zbytečná.
Autoři neprováděli nový experiment, ale vyhodnocovali výsledky předchozích výzkumů, především dlouhodobých pozorovacích studií a metaanalýz. Zjištěné souvislosti tak samy o sobě nedokazují, že pohyb přímo způsobuje prodloužení života. Jednotlivé studie se navíc lišily způsobem hodnocení stravy, fyzické aktivity i kondice, což komplikuje přesné porovnávání výsledků.
Podle vědců by proto pravidelná fyzická aktivita měla dostávat v doporučeních pro zdravý životní styl větší prostor. Za nejlepší druh cvičení přitom považují ten, kterému člověk dokáže dlouhodobě zůstat věrný.


