Kácení tropických pralesů neohrožuje opice pouze ztrátou jejich přirozeného prostředí. Nový výzkum ukázal, že změny v lesní krajině ovlivňují také složení střevních mikroorganismů, které jsou důležité pro trávení a zdraví zvířat. Vědci nyní hledají způsoby, jak tyto poznatky využít při ochraně ohrožených primátů.
Rozšiřování zemědělství, pastvin a lidských sídel postupně rozděluje tropické pralesy na menší, izolované oblasti. Vědci z Northwestern University a mexické Universidad Veracruzana zjistili, že takové změny mohou ovlivňovat i vnitřní fungování organismu opic. Zaměřili se na ohrožený mexický poddruh vřešťana pláštíkového, který obývá lesy ve státě Veracruz.
Výzkum probíhal v biosférické rezervaci Los Tuxtlas, kde již zmizelo přibližně 60 % původního pralesního porostu. Vřešťani sice dokážou přežívat i v narušeném prostředí, jejich přizpůsobivost však nemusí znamenat, že jim změny neškodí. Vědci proto zkoumali, jak se život v různě zachovalých částech pralesa odráží na jejich organismu.
Střevní mikroorganismy odhalují změny prostředí
Výzkumný tým sledoval vřešťany v deseti lesních oblastech, které se lišily velikostí, hustotou stromů, druhovou rozmanitostí i vzdáleností od lidských sídel. Z trusu dospělých samců odebíral vzorky, které umožnily posoudit jejich fyziologický stav bez nutnosti zvířata odchytávat.
Vědci sledovali tři ukazatele. Prvním bylo složení střevního mikrobiomu, tedy společenství mikroorganismů žijících v trávicí soustavě. Dále zkoumali mastné kyseliny s krátkým řetězcem, které vznikají při trávení potravy, a hladiny hormonů souvisejících s reakcí organismu na zátěž.
Nejvýraznější rozdíly se projevily právě ve střevním mikrobiomu. Opice žijící v menších lesních oblastech s méně rozmanitými a drobnějšími stromy měly odlišné složení střevních mikroorganismů než jedinci z lépe zachovaných částí pralesa. Rozhodující přitom nebyla pouze velikost lesa, ale také jeho struktura a rozmanitost vegetace.
„Jedním ze skvělých poznatků této studie je zjištění, že střevní mikrobiom je nejcitlivější na ekologické změny,“ vysvětlila hlavní autorka výzkumu Tabor Whitney. Podle ní by bylo možné vzorky odebírat každých pět nebo deset let a porovnávat, jak se prostředí i stav opic postupně mění.
Ochrana vřešťanů vyžaduje propojené lesy
Výsledky naznačují, že důležitou součástí ochrany vřešťanů by měla být obnova druhově pestrých lesů. Pomoci může zejména vysazování různých druhů stromů, včetně těch, které poskytují plody opicím a ptákům. Významnou roli hraje také propojení korun stromů mezi jednotlivými lesními oblastmi.
Vřešťani totiž tráví většinu života na stromech. Pokud mezi izolovanými částmi lesa chybí souvislý porost, obtížněji se přesouvají za potravou nebo hledají partnery k rozmnožování. Obnova stromových koridorů by jim proto mohla usnadnit pohyb a přístup k rozmanitějším zdrojům potravy.
Whitney zároveň upozornila na ochotu místních vlastníků pozemků podílet se na ochraně zvířat. „Říkali nám, že opice rádi pozorují, a pokud jim mohou pomoci pohybovat se po stromech, mají o to velký zájem,“ přiblížila jejich reakce.
Výzkum se zatím zaměřil pouze na samce. Vědci nyní připravují porovnání střevních mikrobiomů samců a samic a zvažují využití podobných metod také u dalších ohrožených druhů. Sledování střevních mikroorganismů by v budoucnu mohlo pomoci ochráncům přírody lépe posoudit, zda obnova poškozených lesů skutečně prospívá ohroženým primátům.


