Praha 12. listopadu 2026 (PROTEXT) – „Nechceme být jen místem, kam děti chodí na kroužek. Chceme být místem, kde najdou kamarády, sebevědomí, inspiraci a pocit, že někam patří. To je podle mě dnes důležitější než kdy dřív,“ říká Tereza Baranijaková, programová manažerka Ateliéru na Výstavišti.
Tereza stojí za konceptem, rozvojem i každodenním fungováním Ateliéru na Výstavišti. Po třech letech se Ateliér vrací do svého původního domova v budově Rychta. Co se za tu dobu změnilo? A proč je podle ní dnes důležitější než kdy dřív vytvářet pro děti prostor, kde mohou tvořit, objevovat, a hlavně někam patřit?
Ateliér se po několika letech vrací do původních prostor v budově Rychta. Co pro vás ten návrat znamená?
Je to návrat domů, ale zároveň začátek nové kapitoly. Když jsme se kvůli rekonstrukci Průmyslového paláce přesouvali na Střídačku, věděli jsme, že jde o dočasné řešení. Teď máme konečně možnost znovu rozvíjet vše, co jsme během těch let vybudovali. Nevracíme se zpět do minulosti. Vracíme se s novými zkušenostmi, větší komunitou a ambicí nabídnout ještě více aktivit více dětem.
Mluvíte o komunitě. Ateliér ale bývá často označován jako kroužkové centrum. Je to přesné?
Vlastně vůbec ne. Kroužky jsou jen jednou částí toho, co děláme. Ateliér je především místo setkávání. Místo, kde děti získávají sebevědomí, učí se spolupracovat, překonávat ostych, prezentovat vlastní nápady nebo si najít nové kamarády. Když se nás rodiče ptají, co u nás jejich dítě získá, odpověď není konkrétní dovednost. Je to zkušenost a pocit, že někam patří.
Jak se podle vás proměnily děti za posledních několik let?
Často slýcháme, že dnešní děti tráví příliš času online. Já si ale myslím, že důležitější otázka je, co jim chybí offline. Nebezpečí v online světě je velké, a proto je podle mě důležité najít rovnováhu. Měli bychom vzdělávat sebe i děti, protože před online světem je nedokážeme chránit věčně a v dnešní době se bez něj často ani neobejdeme. Zároveň ale máme možnost naučit děti, jak smysluplně trávit volný čas mimo obrazovky telefonů, tabletů a počítačů. Potřebují místa, kde mohou být samy sebou v lidském světě, ne v tom virtuálním, zkoušet nové věci bez obavy z neúspěchu a trávit čas mezi vrstevníky. Vidíme, že obrovské téma je osamělost, nejistota nebo strach být jiný. Proto je pro nás důležité vytvářet prostředí, kde se nikdo nemusí bát projevit.
Dá se říct, že Ateliér je reakcí na některé problémy dnešní generace?
Určitě ano. Nechceme moralizovat ani dělat výchovné kampaně. Naším cílem je vytvářet prostředí, kde se přirozeně podporuje respekt, empatie a spolupráce, ve kterém ovšem nechybí disciplína. Děti se u nás potkávají napříč věkem i zájmy. Učí se fungovat ve skupině, naslouchat druhým a respektovat odlišnosti. To jsou věci, které možná znějí samozřejmě, ale dnes jsou čím dál důležitější.
Výstaviště bývalo především místem velkých akcí. Dnes stále častěji mluvíte o tom, že se stává celoročním centrem pro rodiny. Jak do toho Ateliér zapadá?
Naprosto přirozeně. Výstaviště dnes není místo, kam člověk přijde jednou za rok na výstavu. Rodiny tu mohou strávit celý den. Děti přijdou na svůj program, rodiče si zajdou na kávu nebo na procházku po parku v areálu, odpoledne mohou navštívit kulturní akci nebo divadlo. Ateliér je jedním z důvodů, proč se rodiny vracejí pravidelně. Ne jednorázově, ale každý týden.
Často zmiňujete, že Ateliér není jen o kreativitě. Jaké hodnoty chcete dětem předávat?
Asi nejvíc odvahu být samy sebou. Kreativita není jen kreslení nebo tanec. Je to schopnost přemýšlet, hledat vlastní cestu a nebát se přijít s vlastním názorem. Vedle toho je pro nás důležitý respekt, spolupráce a schopnost vzájemně si pomáhat. Chceme, aby děti odcházely nejen s novou dovedností, ale také s pocitem, že mají svou hodnotu.
V Ateliéru působí řada známých jmen a projektů. Jak důležití jsou pro vás partneři?
Jsou velmi důležití, protože každý z nich přináší jinou inspiraci. Máme tu umělce, pedagogy, performery i odborníky z kreativních oborů. Děti se tak setkávají s lidmi, kteří svou profesi skutečně žijí. Za každým naším kroužkem či kurzem je skutečný příběh a zkušenost.
Studio Karol a Kvído, které vzniklo díky propojení s dětským projektem Karol a Kvído, za nímž stojí herečka, zpěvačka a držitelka ceny Thálie Karolina Neuvirthová a choreograf a tanečník Lukáš Vilt. Společně se nám podařilo vytvořit velmi úspěšné a fungující studio, ve kterém máme lektory z řad profesionálních zpěvaček, tanečnic a hereček, které jsou všechny aktivní v praxi. Aktuálně máme 10 studií.
Cirk La Putyka Akademie, která vznikla spoluprací s akrobatem a hercem Danem Komarovem a je další odnoží Cirk La Putyka studia, jehož zakladatelem je právě Dan. Naším lektorem je akrobat Petr Biel, který vystudoval katedru nonverbálního divadla na pražské AMU. Ve své tvorbě se zaměřuje na inovativní pojetí klaunerie, do které se snaží přinášet nové myšlenky a perspektivy nabourávající tradiční pohled na klaunské řemeslo. V současné době působí ve studiu Cirk la Putyka a Czech cabaret show. Sólově vystupuje s novocirkusovým představením Klaun Bailo. Aktuálně u nás vede 7 CLP akademií, a to už 5 let.
Filmový experiment s Aeroškolou, který vznikl z původních workshopů připravovaných společně s ředitelem Aeroškoly Martinem Peroutkou. Postupně jsme z nich vytvořili semestrální kroužek vedený dvěma mladými studentkami. V čele projektu stojí Anna Macháčková, spoluautorka animovaného filmu Ochránce, který získal řadu ocenění včetně kurátorského ocenění od poroty na celostátní přehlídce České Vize v rámci tvorby mladých filmařů do 19 let.
Výtvarka s Martou vznikla již před lety, kdy jsme „začínali“ a Marta byla jednou z našich prvních lektorek. Kurz jsme na čas přerušili a dovolím si říct, že to prospělo oběma stranám. Marta se vrací v době, kdy má vlastní značku oblečení, ilustrovala několik dětských knih, např. „Nelinka a strom zázraků“, má za sebou výstavu v galerii Mánes (malá síň) a já věřím, že nyní její schopnosti zúročíme o to více efektivněji.
Manga se Stanem Solo je naší stálicí, letos jsme otevřeli 4. ročník a přidali jsme kurz pro začátečníky. Stan je pražský multidisciplinární umělec s kořeny v urban artu a komiksu. Za svou dosavadní kariéru vytvořil sérii indoorových muralů pro firmy i soukromé klienty, podílel se na adaptaci Povídek z Jedné a Druhé Kapsy od Karla Čapka (komiks Kapsy, vydalo Euro Media). V posledních letech vydal několik ilustrativních cyklů a nyní pracuje na sérii urbanistických portrétů, jejich část představil v roce 2024 v Delirium Urban Art Gallery v Athénách.
Ateliér propojil své síly také s nadací Anežka. Co společně plánujete?
Vždy jsem se snažila své projekty obohatit o dobročinnost, a tak mě tato spolupráce velmi těší a hřeje na srdci. Naše spolupráce má dva pilíře. Jedním z nich je podpora sbírek jednotlivých příběhů rodin, kterým nadace Anežka pomáhá. Další je část edukativní, ve které figurujeme jako poskytovatel prostoru pro programy pro děti s DMO, workshopy s odborníky, rehabilitační programy s Ponseti clinic, Mezigenerační program s organizací Mezi námi. Aktuálně nás čeká Mikulášská akce, kde se společně setkají lidé z nadace, nadační rodiny a přátelé nadace s lidmi z Ateliéru, našimi dětmi a rodiči. Velmi se na to těšíme.
Když se podíváte několik let dopředu, jakou roli by měl Ateliér na Výstavišti hrát?
Moc bych si přála, aby se stal místem, které děti automaticky napadne, když budou hledat prostor pro své nápady, kamarády nebo nové zážitky. Aby nebyl jen budovou nebo souborem kroužků, ale skutečným bodem setkávání. Místem, kde mohou růst, získávat sebevědomí a objevovat, co je baví.
Co byste vzkázala rodičům, kteří Ateliér ještě neznají?
Ať se přijdou podívat. Často zjistí, že nejde jen o program pro děti. Je to místo, které vytváří vztahy, komunitu a zážitky, na které se děti těší celý týden. A právě to je dnes možná největší hodnota.
Chcete vědět více o Ateliéru? ZDE
Zdroj: Výstaviště Praha
ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese https://www.protext.cz/zpravy/60038.
