Látka běžně používaná v asijské péči o pleť může sloužit jako nová zbraň proti smrtícím „superbakteriím„. Vědci zjistili, že kyselina madecassová získávaná z byliny pupečníku asijského zastavuje růst odolných bakterií, jako jsou nebezpečné kmeny Escherichia coli. Sloučenina útočí na specifický protein, který lidské tělo neobsahuje, což z ní dělá ideální základ pro vývoj moderních antibiotik bez vedlejších účinků na pacienta.
Kyselina madecassová je v kosmetickém průmyslu známá především pro své zklidňující účinky na citlivou pokožku. Odborníci z univerzity v Kentu ve spolupráci s kolegy z Londýna však pomocí počítačového screeningu a laboratorních testů odhalili její skrytý lékařský potenciál. Výzkum přichází v době, kdy odolnost vůči běžným lékům představuje jednu z největších globálních hrozeb a odhaduje se, že do roku 2050 by mohly rezistentní infekce způsobit desítky milionů úmrtí.
Přesný zásah do dýchání bakterií
Mechanismus účinku této přírodní látky je velmi specifický. Kyselina se dokáže navázat na systém proteinů, který bakterie nezbytně potřebují k dýchání a přežití během infekce v těle hostitele. Jelikož lidé ani zvířata tento konkrétní proteinový systém nemají, kyselina madecassová funguje jako velmi přesně mířený šíp. „Rostliny byly zdrojem přírodních léků po tisíciletí a nyní moderní výzkumné přístupy mohou odhalit mechanismy účinku,“ vysvětlil Mark Shepherd z univerzity v Kentu.
Vědci navíc zjistili, že chemickou strukturu kyseliny lze dále upravovat pro dosažení ještě lepších výsledků. Tým izoloval látku ze vzorků rostlin z Vietnamu a vytvořil několik modifikovaných variant. Tyto nové verze dokázaly blokovat životní funkce bakterií ještě účinněji a jedna z nich byla ve vyšších koncentracích schopna Escherichia coli přímo zahubit. Experti proto plánují tyto sloučeniny dále vylepšovat, aby mohly v budoucnu sloužit jako plnohodnotná léčiva.
Vliv na přirozené prostředí pokožky
Kromě vývoje nových léků má tento objev dopad i na samotný kosmetický průmysl. Výzkum totiž pomáhá pochopit, jak přípravky s touto kyselinou ovlivňují přirozený kožní mikrobiom. Ukazuje se, že rostliny jako pupečník asijský jsou v podstatě obrovské chemické továrny přírody, které lidstvu stále nabízejí nevyužité možnosti pro boj s nemocemi. Moderní věda tak jen potvrzuje to, co lidové léčitelství v Asii využívalo po celá staletí.
Další fáze výzkumu se zaměří na testování účinnosti kyseliny proti dalším typům rezistentních mikroorganismů. Objev dává naději, že i bez extrémně nákladného vývoje zcela nových syntetických látek lze najít účinnou obranu proti infekcím v přírodních zdrojích. Cílem je vytvořit alternativní antimikrobiální látky, které budou fungovat zcela odlišným způsobem než současná antibiotika, na která si už bakterie stačily vytvořit obranu. Vývoj těchto léků je sice běh na dlouhou trať, ale nalezení takto silného základu je pro vědeckou obec zásadním milníkem.
