Na okraji města Kishangarh v Rádžasthánu leží místo, které vypadá jako zasněžené hory. Ve skutečnosti jde o obří skládku mramorového odpadu. Bílý prach a kal tu po letech vytvořily krajinu, která připomíná ledovec nebo měsíční povrch. Lidé sem míří za fotkami, filmaři za kulisami a vědci kvůli obavám o zdraví.
Cestovatelé mluví o „Mines of Snow“ nebo o „Moon Land of Rajasthan“. Influencer Atul Chaurasiya označil místo za opravdu krásné. Jeho video vidělo asi šest milionů lidí a příspěvek nasbíral přes 250 tisíc lajků. Tvrdí, že po zveřejnění dorazily tisíce návštěvníků a reakce byly převážně pozitivní.
Z odpadu atrakce
Kishangarh je největší mramorový trh v Asii. V regionu funguje kolem 1200 provozů na řezání mramoru. Každý den produkují mokrý kal. Tankery ho vyvážejí na plochu za městem. Na slunci voda vyschne a zůstane jemný bílý prach, který připomíná sníh.
Projekt vznikl před třemi dekádami ve spolupráci státní agentury RIICO a Kishangarh Marble Association. Druhá fáze skončila v roce 2009. Dnes se skládka rozprostírá na ploše asi 31 mil. Mramorový odpad tu vytváří celé kopce.
Popularita přišla kolem roku 2015 po natáčení filmu s Kapil Sharma. Od té doby sem jezdí páry na předsvatební focení, influenceři i štáby hudebních klipů. Společnost Snow Moments tu každý měsíc připraví dekorace pro 30 až 35 párů. Asociace přidala zahradu, silnici, vodu i převlékárny. Tvrdí, že vstupné se nevybírá, zpoplatněné zůstává jen tematické focení.
Krása a varování
Ekolog Laxmi Kant Sharma z Central University of Rajasthan zkoumal oblast v roce 2022. Jeho tým měřil ovzduší v okruhu devíti mil. Hodnoty jemných prachových částic se pohybovaly mezi 280,46 a 744,32 mikrogramy na metr krychlový. Limit Světové zdravotnické organizace přitom činí 15 mikrogramů.
Výzkum ukázal také vysokou salinitu půdy a přítomnost těžkých kovů, hlavně do jedné míle od skládky. Vzorky vody překročily bezpečné limity u chloridů, fluoridů, zinku a železa. Podle předběžných zjištění čelí přímé či nepřímé expozici přes 200 tisíc lidí.
Více než polovina místních obyvatel hlásila potíže s dýcháním a bolestmi v krku. Téměř 40 procent uvedlo kožní problémy a nejméně čtvrtina onemocnění plic. U pracovníků v mramorovnách byla čísla ještě vyšší. Jiná studie navíc upozornila na přítomnost přírodního azbestu.
Sharma varuje, že bez zásahu hrozí toxická, neobyvatelná zóna s nevratným poškozením životního prostředí, ekonomiky a veřejného zdraví. Volá po důsledné regulaci a lepší správě odpadu. Šéf mramorové asociace Sampat Rai Sharma naopak označil kritické studie za falešné a tvrdí, že žádné zdravotní stížnosti neeviduje.
Někteří influenceři začínají brzdit nadšení. Sunil Singh říká, že místo je na konci dne průmyslový odpad, ne navržený ani udržovaný pro bezpečný turismus. Varuje před romantizováním bez zmínky o škodách. Tvůrce Vibhor dodává, že jde o mini Švýcarsko, které je horké, prašné a nepohodlné. Podle něj by se jako turistická destinace propagovat nemělo, protože zdravotní rizika jsou příliš vážná.
Bílá poušť uprostřed Indie tak dál přitahuje davy i otázky. Na první pohled působí jako zázrak. Pod povrchem ale zůstává průmyslový odpad, který mění krajinu i život lidí v okolí.
